Duna

Knižně je Duna tak ucelené dílo, že obsahem je opravdu hodně těžké předat veškeré autorovy myšlenky do takového díla, jako je právě film. Denis Villeneuve ale udělal vše pro to, abych z kina odcházel v dobrém rozpoložení a s pocitem, že jsem viděl něco naprosto jedinečného. Byť si ve filmu plno myšlenek divák musí uhlídat (pokud zná knižní předlohu) nebo domyslet (pokud ji nezná). Během čtení na mě kniha působila, jako když předává celou řadu ekologických poselství, což zde vlastně není. Naopak se jedná o artový sci-fi kousek s úchvatným vizuálem, malým množstvím akce a epickou hudbou z pera Hanse Zimmera. Ta sice není natolik přátelsky poslechová, jako u jeho dnes již klasických melodií, ale o to emotivnější je v průběhu celého filmu. A to především v kombinaci s úchvatnými záběry, kde scéna, to pastva pro oči. Doufám, že se filmu bude dařit, protože pokračování by si v podobném duchu jednoznačně zasloužilo. (22.10.2021)

10/10. Tady není o čem. Od Avataru jsem neměl pocit, že jsem v kině na podobně velkolepé filmové události a tenhle pocit vytrval po celou dobu delší stopáže, která ve výsledku utekla tak rychle, že jsem během titulků chtěl OKAMŽITĚ pokračování. Velmi unikátní, hloubavá, vizuálně podmanivá scifi odysea, která je stvořena pro velké plátna a filmové fanoušky, kteří chtějí víc, než zábavu a sterilní blockbustery. Pokud vám Duna nesedne - není to její problém. A není to i váš problém. Prostě nedojde k synergii zvoleného stylu, který Denis pro tuhle adaptaci zkonstruoval. A já ho za tenhle odvážný krok miluju. Nikdy by mě nenapadlo, že v kině pocítím podobné emoce, jako když jsem poprvé sledoval Společenstvo prstenu, Novou naději či první Matrix. Duna možná není obsahově a scénářem tak bohatá jako zmíněné projekty... ale díky pečlivé výstavbě fikčního světa a postupném odkládání karet na stůl - rozehrává tak podmanivý a zajímavý prolog k většímu příběhu, že v mém případě nemohu mluvit o ničem jiném, než o filmovém zážitku nejen letošního roku, ale dost možná poslední pětiletky. A to se tu vůbec nebavím o funkčních dramatech, politickém hašteření, designu celého světa, dech beroucí kameře, dokonalé hudbě, perfektně zvoleném hereckém obsazení či dalších proprietách, které dohromady tvoří událost jménem DUNA - na kterou pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Ten kdo uvidí tohle scifi porno doma... je čistý barbar a já jdu ještě minimálně 3x koupit lístky, protože druhý díl MUSÍ přijít! Koření pro všechny! (21.10.2021)

Vizuálně zážitek a po letech výmazových superhero sraček vyloženě těší zajít na umělecký blockbuster s přesahem a silnou atmosférou, realizace pouštní planety výborná, přesto nejsem nijak extra unešený. Všechno je šíleně epic a zpomalovaný, což po dvou hodinách omrzí až prudí. S žádnou z postav se mi nepovedlo splynout, vlastně je mně celý další osud lhostejný. Neduživý Timothée mi nesedí a asi nikdy nebude. Přičemž je to temný, mělo to být krvavější (protože rating? trapas). (29.10.2021)

Denis Villeneuve je už overená stávka na istotu, že divák dostane kvalitný blockbuster pre dospelé publikum a aj keď si v poslednej dobe vyberá dosť náročné projekty, po novej adaptácii kultového Blade Runnera rovno nová Duna, čo sú ozaj pojmy, hanbu si nimi nerobí a zvláda ich s absolútnym prehľadom. S týmto univerzom nemám moc skúseností, videl som vlastne iba Lynchovu verziu, ktorá ma ale moc nebavila, to nie je režisér pre také projekty, ale látka je atraktívna a hlavne ponúka potenciál pre rozsiahle univerzum. A ten sa týmto prvým filmom zatiaľ darí využívať. Aj pre mňa ako neznalca je tu perfektne vykreslený svet alebo vlastne skôr vesmír s rôznymi civilizáciami, kde sa dá síce povedať, že sa tu toho dôležitého vlastne zase tak moc neudeje a aj to skôr v tej druhej polovici, ale ten scenár mi prišiel skvelo zvládnutý. Nikde sa neponáhľa, všetko má potrebný priestor, spoločnosti, postavy, aj vzťahy medzi nimi, bavilo ma všetko to spoznávanie a v druhej polovici už nastane hlavný konflikt a všetko si prejde vývojom. Poteší, že je tu mnoho postáv obsadených dobrými a aj niektorými mojimi obľúbenými hercami, pričom každá má svoj priestor a aj tie, ktoré sa nedožijú konca aspoň odídu štýlovo. Timothée Chalamet je čím ďalej schopnejším hercom, najviac ma potešila moja veľmi obľúbená Rebecca Ferguson, dvojica bojovníkov Jason Momoa a Josh Brolin a veľmi ma bavil aj Oscar Isaac. Ale dobrých hercov je tu dosť a ten zvyšok, ktorý sa tentoraz dostal ku slovu až neskôr sa určite viac prejaví v pokračovaní, takže sa teším. Dlhodobo sa mi páči režisérov prístup k akcii, vidno, že je u neho až na poslednom mieste, nedostáva toľko priestoru a ani sa nesnaží o žiadne ikonické scény, iba presne slúži na posun príbehu, čo mi v dnešnej dobe plnej digitálneho nevkusu nadmieru vyhovuje. Ale aj tak sa na ňu pozerá dobre, obzvlášť hlavný útok v strede filmu, alebo záchrana posádky transportéru pred červom sú výborne zvládnuté. Technicky je to bez akýchkoľvek výhrad, nádherný a prirodzený vizuál, ktorý sa síce odohráva v jednoduchom svete, ale mne to vyhovuje viac ako nejaké gýčové svety. Na všetkom si tu dali záležať, technike, aj interiéroch, mne sa to páčilo. Plné hodnotenie nedávam vlastne len kvôli absencii nejakých nezabudnuteľných a emocionálnych scén, ale to som úprimne ani nečakal. Presne na toto som sa tešil, skvelý zážitok od prvej do poslednej minúty, ktorý si ešte párkrát pozriem a teším sa na pokračovanie. 81% (26.01.2022)

Mám rád, když mě film přenese do úplně nového světa a udělá to tak věrohodně, že po pár minutách nepochybuji, že tam opravdu jsem. Myslím, že naposledy se to podařilo asi Avatarovi, a jsem rád, že to teď vyšlo i Duně. Jak jsou na tom lidé, kteří předlohu nečetli, nevím, ale já se na Arrakis cítil jako doma a tu nádhernou výpravu, architekturu, design lodí, kostýmy i přesně obsazené herce jsem si užíval stejně jako příběh, s nímž se tvůrci (za předpokladu, že bude dvojka) popasovali, jak nejlépe mohli. Kde jim dávala Herbertova kniha prostor k rozkošacení, tam rozkošacovali, kde mohli něco ubrat, tam ve vlastním a v diváckém zájmu ubrali. Ano, kniha je díky neustále tekoucím myšlenkovým pochodům všech postav o mnoho bohatší a leccos je v ní zřejmější než tady, nicméně neměl jsem pocit, že by Duně něco podstatného scházelo. Samostatnou kapitolou pak je hudba Hanse Zimmera, kterého musím po Není čas zemřít zase upřímně pochválit. Nedovedu si představit, že by druhý díl neměl vzniknout, a tak si to ani nepředstavuju a rovnou se na něj těším. (22.10.2021)