Teória chaosu

Docela příjemný filmek. Základem je zlomová životní situace, která vede k řadě událostí a rozhodnutí, jež představují vzpouru vůči dosavadnímu životu a dočasné převrácení zaběhlých mechanismů a hodnot. V určitých momentech může Chaos Theory evokovat Americkou krásu, ovšem v tomto případě je struktura příběhu daleko... ehm klasičtější. (11.12.2010)

Čekal jsem možná trochu naivně, že se bude tlačit víc na pilu. Ryan Reynolds každopádně táhne celý film a jen díky němu se to dá přežít. Neřekl bych, že je to chlapský film pro chlapy, na to je málo chlapský (spíš bych řekl, že je trochu bezkoulácký), zato je (a to hlavně v závěru) jak jinak než typicky poamericku rodinně-klišoidní podle předem jasných formulí. (24.02.2009)

Ryan je dobrý herec. Fakt jako, čím dál víc je mi sympatičtější. V těch smutných scénách se mi tady moc líbil. Nicméně mi Chaos Theory přišel jako lehce nadprůměrný film. Měl zajímavý nápad, ale místama mi to přišlo trochu nezáživné. Ale díky stopáži, kdy film bez titulků má 80 minut, se to v pohodě dalo. 66% (with J.) (29.03.2012)

Někde jsem četl pro mě moralistu (pokud jde o partnerské vztahy) naprosto šokující (avšak pro znalce znající dobře ženy a „aktivní“ dívky na prahu dospělosti .. tak to asi zas tak moc šokující není) statistiku, kolik otců vychovává a má za své vlastně úplně cizí dítě .. dítě, které není biologicky jeho, ale on to samozřejmě vůbec neví .. proradné ženské plemeno, však už ta středověká církev moc dobře věděla, proč prohlásila ženské lůno za nástroj ďábla a ženy samotné za nečisté .. možná proto se kněží ve velké míře vyhýbali mladým dívkám a zneužívali raději chlapce … tohle je drsný, uznávám … jde o moc dobrý filmový příběh .. dosti hořký, protože je odkoukaný ze života .. naštěstí s krásným závěrem, kdy „nevlastní“, ale přesto dcera, pomůže svému „pravému“ tátovi najít cestu, jak a kam jít (potom strašným a pro něj šokujícím odhalení) v životě dál … mimochodem, naprosto skvělá je Emily Mortimer … (12.10.2010)

Začátek se mi docela dost líbil. Humor byl sice místy mírně jednodušší, ale přesto mě k mému překvapení dokázal hodně pobavit. Po sérii eskapád však přichází vážná pravda, hlavní postava začíná bláznit a já se zas od té chvíle (naháč na stadionu) postupně přestávám smát. Nakonec se z nevyrovnané tragikomedie vyklube banální rodinný romanťák s „velkým“ poselstvím, což mě vzhledem k nemalému potenciálu tématu a slušným hereckým výkonům Ryana a Emily (navíc ta pasáž v červených šatech…) dost mrzí. Za mě to bude pouze lepší průměr. „Proč mám mokrej polštář?“ –„Dvě a půl hodiny jsi brečel ze spaní. Fňukal jsi jak nějaká malá holka. Bylo to jak v levným erotickým filmu. Žádný uspokojení a smutek.“ (02.09.2014)