Maroko

Európania robili v Hollywoode divy. Či to boli režiséri ako Ernst Lubitch, W.F. Murnau, Fritz Lang či tuto Josef von Sternberg, ale aj herecké hviezdy ako Garbo, Jannings či tuto Dietrich. Modrý anjel Marlene sa tu musela v úlohe vystupujúcej speváčky a kokety cítiť ako vo svojej koži, Gary Cooper bol v tej dobe najväčší  štramák filmového plátna a rejža len potvrdzoval svoje umenie. Príbeh lásky, ktorá končí scénou osudovej príťažlivosti napriek nebezpečiu a nevedomému pokračovaniu. (19.02.2024)

ANYBODY WHO HAS FATE IN ME IS A SUCKER! Neskutečně nádherný film. Marlene není moje nejoblíbenější herečka této doby, ale tady byla prostě úžasná. Ty gesta a ty pohledy co dělala. Hned první vystoupení, když přišla na pódium s cylindrem a cigaretou a jen koukala do lidí. Koukal jsem na to s otevřenou pusou. Její setkání s Garym v jejím pokoji bylo tak skvěle natočeno. Cigarety, gin a absence hudby pod scénami. Tento snímek je z roku 1930 a vyrazil mi dech. (18.12.2018)

Nečekal jsem žádné zázraky, ale přesto jsem byl celkem zklamaný. Po hodině a půl si pořád kladu otázku : O čem to všechno bylo? Marlen Dietrich a Gary Cooper tvoří sice celkem zajímavou dvojici a pravděpodobně taky asi jediný důvod proč se na tenhle film podívat. V opačném případě by byl u filmu Marocco jen šedý čtvereček a film by upadl v úplné zapomnění. Děj filmu je prostý, přímočarý, bez nápadu...není v tom nic originálního. Výkony veskrze průměrné, možná že hudba nebyla úplně nejhorší. Bylo to doslova 90 minut nudy. Podruhé už bych se tomuhle filmu radši vyhnul... (05.12.2008)

Von Sternbergův manýrismus pokročil do další úrovně. Z výmarské kapitoly své kariéry si přivezl do Hollywoodu Marlene Dietrich a ponechal svému osudu Emila Janningse. Předlohu Benno Vignyho Amy Jolly si vyhlédl ještě v Berlíně, legenda praví, že mu ji doporučila sama Marlene. Příběh odehrávající se na pomezí nekonečné sahary a města zaplněného samými osudem zmučenými dušemi se ukázal jako ideální pokračování Modrého anděla podle Heinricha Manna. Marlene sama se ostatně teprve v průběhu filmu proměňuje do svého nového já, na počátku, ještě v přístavu, je to pořád ta obhroublá Lola Lola. Ale nebyl by to von Sternberg, aby ji nevymanil z lepkavé pavučiny její předešlé role a nepřiměl ji stát se novou, lepší. Zatímco v Berlíně milovala otcovského Janningse a šviháka Alberse, Hollywood jí nabídl Garyho Coopera z cizinecké legie a až marnotratně bohatého elegána Adolphe Menjoua. Ostatně bylo pro americkou kariéru Marlene velkým štěstím, že Modrého anděla viděli tamní diváci až po úspěchu Maroka, v opačném případě by nemusela být vyvolána taková vlna touhy po nové hvězdě. Na každý pád je naprostou rozkoší sledovat masocha ukrytého v profesionálním partnerství Dietrich - von Sternberg. Amy Jolly prochází prostředími podvědomě přítomnými ve všech postavách Dietrichové a není proto důvod nechat se rozptylovat. Skvělé jsou obě písně, v pánském fraku zpívaná Quand l'amour meurt a velmi rozhodná a pikantní What Am I Bid for My Apple? Drobná karita v podobě hysterického dirigenta v Lo Tinto's je samozřejmostí, stejně jako domorodé ženy doslova hltající každou část svých legionářů. Je nad slunce jasné, že Amy Jolly netouží po návratu k hmotnému majetku, který připomínají fotografie z její minulosti, ani k radovánkám dětského štěstí, které připomínají dvě oblíbené panenky Dietrichové, které s ní putovaly film od filmu, Amy Jolly jen potřebuje poslechnout tep svého srdce. A její srdce bije jen pro rachot legionářského pluku. Má na výběr, může vnitřně zemřít a stát se svým vlastním stínem a provdat se za kamarádského Menjoua - a nebo jít za stejným cílem jako kohorta prostých žen v potu slunce míle za svými muži mašírujícími nekonečnou pouští... (06.04.2013)

Rozjezd filmu velice slibný - kdo by odolal Marlene v mužských šatech (zvlášť když líbá ženu!) a vyzývavým pohledům sukničkářského vojáčka v podání Garyho Coopera? Ti dva se k sobě hodí jako jin a jang, ale když se celý film pořád dokola loučí, aby se zase sešli a pak se znovu rozloučili... kouzlo jejich románku rychle vyprchává a divák se začíná chtě-nechtě nudit. (01.05.2007)