Stiahni ma do pekla

Eintopf srandy&strachu, no nie všetky polievky, v ktorých plávajú navzájom nezlučiteľné zložky musia dopadnúť tak biedne ako to, čo svojho času vytvorili psíček s mačičkou. Navyše - časy sa menia a tak milá cica tu skončila na spôsob prísady do guľáša. Hej, digitálne triky pôsobili ako čosi navyše (ani nestrašili, ani nebavili), rozvinutie klasického konceptu: "Osudu aj tak neujdeš" neprekvapilo, no a ruština v ústach skupiny Cigánov pri truhle, či čeština v ústach média tiež neodkazovali k tým najechtovejším démonickým kultúram. Všetky tieto prehrešky však boli zanedbateľné vďaka množstvu iných, zručne použitých odkazových duchársko/mysticko/psychologických prvkov. Druhým dôvodom, prečo nehádžem do priemeru je skutočnosť preľnutia filmovej reality so skutočným svetom po ukončení projekcie vo veľmi príbuzných detailoch, čo sa mi v takejto kadencii stalo naposledy po kino návšteve filmu Na pokraji šialenstva (r. John Carpenter) v r. 1996. Bolo to rovnako napínavo zábavné ako film samotný. (26.08.2009)

Raimi se se svým Drag Me to Hell sice částečně vrací do "svých" osmdesátých let, ale nezapomíná používat ani to, co se naučil později v mainstreamových vodách. Myslím tím, že DMtH je přesně na takové hranici, kdy uspokojí hororového fanouška a současně pobaví a mírně postraší i "obyčejného" diváka. Přehnaná líbivost je jednou z opravdu mála věcí, co bych tak za sebe mohl vytknout. Strašidelné scény, humor a lekačky jsou naštěstí v takovém poměru, že se ve výsledku jedná stále spíše o horor než o komedii - podle recenzí jsem čekal vtipu mnohem víc (a byl jsem mile překvapen skutečností). Prostě něco mezi The Evil Dead a Evil Dead II. Perfektně fungují obě polohy, totiž když Raimi chce, abyste byli napjatí (popř. se báli), tak napjatí budete (v momentech, kdy se nebezpečí blíží), a stejně tak se mu podaří vás rozesmát (v momentech, kdy se nebezpečí ukáže v plné své kráse a začne vyvrhovat různorodé tělní tekutiny). 8/10 Horror movie of the year (18.06.2009)

Sam Raimi si zase odskočil tam, kam patří, do bláznivě praštěných hororů. "Stáhni mě do pekla" už víceméně mluví za vše. A co je teda pravda, že jsem se celý film dost bavil. Sice je příběh jeden velký nesmysl, ale Sam to točit umí, aby to bylo nechutný, aby to mělo strašidelný lekačky, které fungují a hlavně aby to bylo kvalitní. Jen bych měl jedno...dost zásadní mínus.....Božstvo, které si tu hlavní hrdinka zprotiví je cikánského původu, cikánka, která ho pak bude vymítat mluví španělsky, žije v Mexiku a její synoveček Miloš na tetičku mluví česky? WTF? A Miloš ne aby mluvil furt česky, kombinuje španělštinu s angličtinou a češtinou což je vopruz největší. Absolutně nechápu kde se to tam vzalo, ale mám takový tušení, že Sam chtěl božstvu dát východní půvab a tak hrábnul po Česku, i přesto, že Východní Evropou vůbec není, ale to samozřejmě v Americe nikoho nezajímá, proč taky. Američan si řekne...hm nějaká ruština, a tím to končí. No a to je asi všecko. Jinak je to solidní horor, takový, jaký jsem dlouho neviděl. S nadpozemskou tématikou a dobře zpracovaný. A jak jinak, zase hraje důležitou roli Španělština, která se v solidních hororech současnosti omýlá film co film. (06.12.2009)

Raimi is back! Nikoliv v čisté žánrové formě, ale v plné síle a s tím nejlepším možným materiálem rozhodně. Audiovizuální hororová lahůdka Stáhni mě do pekla pracuje jako dobře promazaný strojek, Raimi nedává divákovi šanci vydechnout (a když ano, sledujeme nenápadné a v rámci žánru tak bolestně málo vídané rozpracování postav, jež nespadají do typických škatulek a jsou podepřeny adekvátními výkony v čele s roztomile vyděšenou Alison Lohman) a přitom nestačí zabřednout do stereotypu. Komické vsuvky jsou fajn, přesto by neškodilo se zaměřovat i na jiné části lidského těla ("nepříjemná pachuť či pochutina" v ústech není nevyčerpatelná), ten opravdový pocit zaručeného comebacku přichází až cca v polovině snímku a vlastně celé je to spíše jen vkusnou připomínkou klasických splatter hororů než jejich důstojným pokračováním. Což však Raimimu bohatě stačí na to, aby jej společně s do bahna zapadajícím žánrem duchařiny nakrátko oživil a připomněl tak, že je stále možné pojímat nesčetněkrát servírované "učebnicové" téma trochu odlišným způsobem a horor říznutý humornými prvky zvládne i po takřka 30 letech stále se stejně mladickým nadšením a vervou. (20.06.2009)

Znáte ten pocit, když se posadíte na horskou dráhu a po prvním sešupu si uvědomíte, že jste právě udělali obrovskou nevratnou chybu, kterou si v následujících subjektivně nekonečných minutách pěkně vyžerete? Po prvních pár traumatizujících lekačkách jsem se cítil být prokletý a odsouzený k mučení stejně jako hlavní hrdinka, s tím rozdílem, že moje mučení bude trvat jen po délku filmu (snad), nebudu po něm stažen do pekla, ale propuštěn na svobodu a že mým mučitelem nebude Lamia ale Raimia. A za tohle musím Raimimu tu čtvrtou hvězdu přišít, i když jsem si film de facto protrpěl a i když mi lekání neustálým sadistickým otáčením volume doprava přijde primitivní. To není film, ale sonická zbraň. (19.06.2009)