Štvrté proroctvo

Nepočítám-li Star Trek, tak je Knowing nejlepší sci-fi za hodně dlouhou dobu (The Day The Earth Stood Still, I Am Legend apod. se vůbec nechytaj). Proyas je atmosférický mistr, díky jeho skvostné režii a očím lahodícím obrazům jsem se do toho filmu naprosto ponořil a užil si jej tak, jak jsem předtím vůbec nedoufal. Ani nevadilo, že jsem kvůli nějakému spoileroidnímu blbcovi měl matné tušení o pointě. Ona vlastně není těžká na uhádnutí již brzy při sledování, což ale příliš nevadí, protože tady jde fakt hlavně o tu atmosféru. Mírné výtky bych směřoval k někdy moc očividnému digitálnu, několika otravným rozhovorům na bázi otec/syn a celkové předvídatelnosti (což je ale u filmu pracujícího s osudem a předurčeností celkem nonsens). Cage více než snesitelný, konečně má zas po letech nějaký dobrý film. U mne velmi spokojené 4 hvězdy (ale závěrečnou polní eskapádu si mohli odpustit...) (28.06.2009)

Nebyl to nesnesitelný Cage, ale režisér, kdo osudovou sci-fi jednohubku povýšil na mírný nadprůměr. Alex Proyas drží otěže pevně v rukou, hlídá si solidně houstnoucí atmosféru, podepřenou originální akcí a jednou dokonalou snovou scénou. Bohužel se tohle všechno poněkud tluče s prací tria scenáristů, šitou na míru nenáročnému mainstreamovému diváctvu, vyžadujícímu po šichtě (s lahváčem v ruce) jen standardní thriller. Oproti opusům typu Stalo se nebo Den, kdy se zastavila Země je Proroctví ale pořád hlubokomyslným filozofickým traktátem. 70% (22.06.2009)

Nadějné téma, naprosto zbytečně utopené v béčkových nápadech a téměř hororových sekvencích (které sice k Proyasovy patří, k nahozenému příběhu se ale moc nehodí). Úvod solidní, finále nečekaně silné (až na ten přiblblý přebarvený dovětek). Cage je po dlouhé době konečně bez sedativ (a bez bujné kštice), Rose Byrne si vytáhla nejhysteričtější postavu své kariéry (prosím, už ne) a Proyas potvrzuje nesporný talent, který tentokrát bohužel slouží poměrně nejednotnému scénáři. Snad bude příště volit lépe (chápu ovšem to pokušení natočit film s takovým koncem). P.S. Proklamovaná nepřerušovaná sekvence má sice „wow“ potenciál, ale spíše nápadem, než zpracováním. Legendárním scénám z Pokání a Potomků lidí se Proyas ani nepřiblížil. (04.04.2009)

Těžko soudit, s jakými ambicemi šel před pár lety tenhle snímek na trh, ale jméno Alexe Proyase dávalo tušit, že by to nemusel být žádný velký průšvih. A taky že né - a to i přes účast Nicolase Cage, jehož kariéra se v posledních cca 15 letech potkává s kvalitní produkcí zhruba každé 3 roky. Proyas si ve filmech "s pochmurnem" tak nějak libuje a vůbec to není na škodu. I tady je atmosféra dána podobně "temně", i přes hojnou porci slunečních paprsků. ;-) Leckterý hororový tvůrce by za podobný náboj ve svém snímku dal všechno, Proyas ani netočí horor, ale stejně u jeho filmu diváka mrazí. Samozřejmě, mouchy se najdou (ostatně ty se najdou vždy na všem, když je někdo chce hledat), ale i občasné drobné nelogičnosti či "divácké násilnosti" člověk autorům odpustí, pokud se celkový výsledek dá konzumovat - a to se tedy Proroctví dá, a s velkou chutí, byť lidstvo jako druh v něm stojí na pokraji propasti... (24.09.2012)

Alex Proyas opět dokazuje, že i relativně slabší scénář dokáže vypilovat v parádní filmové dílo a vyždímat z něj naprosté maximum. Atmosféra je parádní, film plynule přechází ze sci-fi k hororu a herci hrají, jako by jim šlo o život. Scény katastrof jsou prakticky geniální a v podstatě jediná výtka směřuje k místy až příliš špatným trikům, které bohužel citelně degradují jinak silné momenty. Možná právě proto, že Proroctví na tricích vlastně vůbec nestojí... PS: Štve mě, že o stejném konci sním už asi 4 roky a teď mi ho ukradli :) Ale na druhou stranu, epilog je zase krásná citace A. C. Clarka... (24.07.2009)