The Thick of It
Série(4) / Epizódy(21)
Obsahy(1)
Pouhých 18 měsíců strávil na Ministerstvu práce a sociálních věcí Cliff Lawton. Pracoval dobře - alespoň jej o tom všichni ujišťovali. Tak proč jej najednou začali vláčet tiskem? Proč "Lawtonův osud visí na vlásku!" a podobné výplody bulvárních hyen? Bůhví. Faktem však je, že účast takového člověka vládě zrovna na důvěryhodnosti nepřidá. Chraň bůh, že by musel odejít pod mediálním tlakem! Takovou úvahu "premiérův zlý muž" Malcolm Tucker kategoricky odmítá! Oslabovat kabinet však nadále nelze, to je jisté... Hugh Abbot, který Lawtona na téhle ne zrovna nejvděčnější židli vystřídal, si možná i proto víc než dobře uvědomuje její vratkost. Ví, jak málo někdy stačí k pádu, a ví, že nic tak neupevní úředníkovu pozici, jako veřejný úspěch. Jenže kde ho tak nahonem vzít? Chtělo by to nějaký trumf, který by proletěl titulními stránkami všech novin jako bomba a dal všem najevo, že konečně je ten správný muž na tom správném místě. Třeba takový vznik Sociálního sboru proti zneužívání dávek, o němž Abbot letmo pohovořil s premiérem, který byl, jak se mu zdálo, této myšlence velmi nakloněn. Ano, to bude to pravé sousto, které předhodí na mimořádné tiskové konferenci veškeré mediální elitě! Jenomže - byl ten premiérův souhlas opravdu tak jednoznačný? Sitcom Je to soda by bylo možno zařadit kamsi mezi Jistě, pane ministře a Kancl. Na první navazuje tematicky - je to rovněž politická satira z vládního prostředí, Kancl připomíná způsobem realizace: pseudodokumentaristicky točené, dynamická, nervní, těkající (v prvních dílech možná až příliš, posléze se tvůrci poněkud zklidnili) kamera, evidentně částečně improvizovaný dialog. Chytrý humor, brilantně napsané dialogy i výborné herecké výkony, to vše nepochybně přispělo k tomu, že i přes relativně malý počet epizod si již tento seriálek získal značnou pozornost diváků i kritiky (získal již 4 ceny, na další byl nominován). (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
Psal se rok 2004 a BBC se rozhodla bilancovat. Vyhlásila anketu pro své diváky o nejlepší britský sitcom (výsledky). Advokátem pro Yes Minister (Jistě, pane misnistře) byl vybrán Armando Iannucci. A ten si položil otázku: Jak by vypadal dnešní ekvivalent tohoto brilantního díla? A sám si i odpověděl. Už by to nebyla sžíravá satira na státní správu, ale na mediální obraz politiků. A tedy rostoucí význam jejich poradců a spindoctorů. BBC se netvářila moc nadšeně a poskytla jen minimální rozpočet na 3 díly a pozdně večerní slot na BBC4. Přece jenom politika je nepopulární téma i pro komedie. Iannucci se rozhodl využít několika tvůrců, s kterými se znal již z dřívějšího pořadu Gash (2003). Protože necítil žádný tlak, rozhodl se natáčet bez kompromisů (čímž určitě odradil řadu diváků). Jmenovitě extrémně dynamickou dokumentární kamerou, zachycující řadu extrémně vulgárních dialogů. Dodnes Iannucci vzpomíná na první den Capaldiho na castingu a jeho špatnou náladu, kterou promítal do svých replik. ___ Na rozdíl od Kanclu se hned první promítání setkalo s úspěchem a seriál patřil k nejsledovanějším titulům BBC4. Následovala rychle druhá sezóna s třemi novými díly. V roce 2006 byl seriál oceněn BAFTou jako nejlepší sitcom uplynulého roku a Chris Langham byl oceněn za nejlepší komediální výkon. Světlou budoucnost však narušilo obvinění Langhama. BBC seriál odstavila a nakonec došlo jen na 2 speciály v roce 2007. Ale poprvé už i na BBC2 a opět s nominací na BAFTAs. Když přišel i úspěch filmové verze In the Loop (Politické kruhy), BBC již na nic nečekala a objednala plnohodnotnou třetí sérii (8 dílů). Navíc již stabilně na BBC2 a v premiéře i na BBC HD. BAFTAs roku 2010 již patřila jednoznačně The Thick of It, když seriál a herci proměnili hned tři nominace. Čtvrtá série je určitě tou poslední, možná ale dojde na nějaký ten speciál. ___ O tom, že je Malclom Tucker životní rolí Petera Capaldiho, asi nikdo nepochybuje. Stačí aby nasadil svůj "bollocking" výraz a člověku běhá mráz po zádech. Frustraci ze své špinavé práce a nekompetentnosti podřízených PM si vylévá pomocí ještě špinavějšího slovníku, který mu dali do vínku páni tvůrci. Třetí a hlavně čtvrtá sezóna pak ukazuje, jak to vypadá, když se politické vody rozvíří až příliš. I při sledování poslední sezóny hodně Britů nevěřícně kroutilo hlavou nad podobou nových epizod s právě probíhající agendou (viz jídlo ve školách, ministerstvo zřizující vlastní banku, etc.). Finále pak tvoří reakci na stále probíhající Leveson Inquiry a propojenost médií s politikou. ()
Fuckity verze Jistě, pane ministře/premiére kanclovitého střihu pro jednadvacáté století v satiře, která je tak trefně pravdivá i mrazivá, až vlastně není vtipná. Rozhodně tedy nejde o britcom klasikého střihu, to již spíše o jakýsi "politfuckcom". Ostatně fuckování (nejen) z Malcolmových úst tu zní s kadencí, kterou by mohl tiše závidět i Kalašnikov. Škoda, že to u nás běželo pouze v nepoužitelné verzi, kdy titulky Petra Šarocha byly spíše jeho verzí toho "jak by on udělal politickou satiru" než (třeba i hodně volným) překladem pronášeného. ()
Nemusíme se vůbec bavit o tom, který stát jako jediný drží krok s americkou produkcí situačních komedii a i když se někdy radši vydávám po cestě, kterou vykročil na Britských ostrovech, tato komická kritika těch co kážou vodu, zatím co pijí víno, mne totálně minula. Dokumentárním dojmem působící politická satyra s chytře napsanými dialogy je vulgárnější směskou Jistě, pane ministře, Kanclu a dalších praxí ověřených britcomů. Pradoxem je fakt, že i když lez the Thick of It přirovnat k již zmiňovaným seriálům, jeho způsob podání ho činí zcela odlišným a pro mne divácky neatraktivním. ()
S uzivatelem ktery ohodnotil odpadem vlastne uplne souhlasim. Jak se muze tato smesice trapnosti a sucheho humoru nekomu libit... "Charizma" Rickyho Gervaise mozna nekomu cbybi, ale ruku na srdce... .Kolik z vas se musi kazdy den srovnavat v ramci mezinarodniho tymu pod vedenim takovychto sefu v kancelari s (rad bych zminil individualitami, ...) individui rozlicneho spolecenskeho a dalsiho ruzneho zarazeni ? Tento vyse zmineny pocit, z meho pohledu, Tato soda reflektuje s velikou bravurou. A verte mi, ze nemate predstavu o to jak moc dobre tentokrat vim o cem mluvim. ()
Můžu hodnotit pouze Abbotovu éru, čili první dvě (mini)série, a přes počáteční rozpaky nakonec konstatuju solidní míru spokojenosti. Musim přiznat, že mě - celýho zhýčkanýho brilantně pointovanýma mono- či dialogama z Yes, Minister - tahle brutální smršť nadávek a koncentrovanýho chaosu opravdu nemálo zaskočila ... nicméně svuj velkej přínos Thick of It má. Jde ještě hlouběji a zároveň trochu jinačim směrem. Přestože se točí kolem jednoho z ministerstev a míhá se i kolem samotnýho č. 10, vyobrazuje v první řadě "mravenční práci" dělníků v pozadí (což je přirozeně eufemismus, jde přece o sitcom). Zároveň jak svou hloupou, tak svou manipulativní verzi karikatury Iannucci s Armstrongem uchopili docela jinak než tvůrci kultu Jim Hackera, respektive Sira Humphreyho: zde si Hugh Abbot vesměs uvědomuje, že ví prd, a na nic moc si (na rozdíl od Hackera) nehraje; zatimco jej nepeskuje tak chladnej, vychytralej a vždy nad věcí "jakože nadřízenej", nýbrž obyčejnej hulvát bez čitelný strategie. Teprve následný maskování Abbotovy hlouposti, potažmo Tuckerovy mocenský kličky, už na Yes, Minister nápadně odkazujou; jinak toho ale opravdu moc neni. Co mi zde fatálně scházelo - a chvályhodně zvolený zaměření na mediální obraz politika, na PR, by to jedině vhodně doplňovalo - byla předevšim relativní ignorace soukromí hlavních postav, o kterym se tak maximálně tlachá. Přitom známý Hackerovy diskuze s manželkou v Yes, Minister představovaly příjemný osvěžení, rozptyl a zároveň tak tamější satiru dělaly poněkud plastičtější. --- Každopádně přes, nebo spíš právě pro tolik odlišnou formu se nakonec nemůžu rozhodnout, co je nadčasovější - jestli Yes, Minister, nebo Thick of It. Osobně nicméně preferuju rezervovanější, diplomatičtější přístup. Ale je mi jasný, co by mi na tohle famózní neruda Peter Capaldi odvětil ... En em ef pí - not my fucking problem! ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (2)
- Dle Iannucciho byla část dialogů improvizovaná. Herci nebyli limitováni snímáním kamer a měli dovoleno vycházet ze záběru při dialozích. (Splasher)
- Bohatý slovník Malcolma Tuckera (Peter Capaldi) si občas propůjčí samotní politici. Nejvýraznějším případem je neologismus Omnishambles, který lídr britské opozice Ed Miliband použil při kritice rozpočtu na rok 2012. Později byl použit i novináři při kritice Mitta Romneyho, kdy jeho počínání označili za Romneyshambles. (Splasher)
Reklama