Terry Pratchett: Farba mágie

Velmi hezky natočený milý film, který jsem v 60% příběhu nestíhala. Jsem stavěná spíše na filmy založené na logice, ale tady to byl prostě problém. Každopádně to bylo příjemně strávených 190 minut, které by bylo dobré zopakovat, protože kdybych například měla někomu převyprávět, o co vlastně přesně šlo, byla bych zřejmě dost na rozpacích. (04.04.2012)

Další televizní film stanice SkyOne podle knihy Terryho Pratchetta. Tentokrát vás Jean Vadim zve na cestu po Zeměploše ve velkolepém stylu, který nezná mezí. O hodně výpravnější a efektnější než Hogfather působí Colour of Magic od první chvíle. Bystří uvidí i pár "hrozně podobných záběrů" jako byly třeba v LOTRovi. Výprava je fantastická stejně jako hudební doprovod. Obojí dělá velkou službu televizní produkce anglického studia, které je tak o dvě třídy výše než vše ostatní, co televize natáčí. Bohužel je tu i pár zhoršení oproti minule. Máme tu jiný, epický příběh, díky kterému procestujeme velkou částí Zeměplochy a i kousek mimo ni. K tomu se váží nové postavy, které pro mě osobně nejsou lepší než v minulém filmu. Taková SMRTKA si užije pouze pár kratších momentů a i přes dabing Christophera Leeho působí nevyužitě. Oproti tomu hlavní dvojici, kouzelníka Dvoukvítka a první Zeměplošného turisty, si užijete více než dost. Pro někoho to bude plus pro někoho mínus, protože kápnout do sympatií není vždy jednoduché a některé i vedlejší postavy jsou tak na hraně zajímavosti a "tohle jste mohli vynechat". K tomu nejdůležitějšímu a to je humor. Ten je opět trochu problematický, někomu sedne druhým ne, ale nenasmál jsem se jako v případě Hogfathera i přes větší délku. Oproti tomu některé vtipy jsou prostě ultimátní. Od vědců, kteří se snaží přijít na nejdůležitější otázku vesmíru, želvy a tak vůbec až po přestřelku ve stylu bullet-time. Přesto je to na televizní tvorbu neuvěřitelná podívaná, kterou si musí opravdový milovníci užít, v co nejlepší kvalitě... (05.10.2008)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

Celkově slabší, než Hogfather - daleko míň pratchetovských vtípků, daleko více nudných scén. Přestože byl film natočen podle dvou knih, děje je daleko méně. Jinak ale na tv film skvělé triky (zvláště v závěru) a smrť byl jako obvykle dokonalý, těším se na adaptaci, kde bude mít právě on hlavní roli. (20.08.2008)

Objektivně tak okolo 50% (už kvůli mizernýmu castingu--neměl by taková vybírač herců nejdřív si přečíst něco od pana Pratchetta a pak teprve obsazovat role?, nemusel by potom tolikrát šlápnout do .....). Když se mi ale celkem v pohodě podařilo potlačit slabší chvilky (takže většinu času) filmu a užít si to málo co z Terryho zbylo a Cohena zvláště, dám 70%,a taky proto,že je zatím Pratchetta tak málo ve filmu. (27.03.2011)