Terry Pratchett: Farba mágie

Celkem pěkně zpracované, to ano, ale Barva kouzel zrovna nepatří k mým nejoblíbenějším příběhům Zeměplochy. Najdou se na ní zajímavější a dle mého názoru lépe napsané kousky, které by stály za filmové zpracování. Třeba se někdy dočkám filmových Pyramid, Sekáče nebo Morta a rozvinutí Pratchettových geniálních obrazů a humoru v plné parádě. (16.11.2011)

I keď som od Terryho Pratchetta čítala iba prvú časť Zemeplochy, počúvala som niekoľko vynikajúcich audio dramatizácií BBC (Nočná hliadka, Mort) a samozrejme od ľudí - spolufanov - poznám ešte rôzne ďalšie náležitosti Pratchettovského sveta. Na sfilmovanú Farbu mágie som sa teda tešila, aj keď sa priznám, že Mrakoplaša teda fakt nemusím. Ale ako filmová adaptácia je to veľmi milý počin, má krásnu atmosféru, herci boli povyberaní výborne... + výprava, kostýmy, efekty = krásna fantasy, akých sa už dnes točí veľmi málo. Už dlho vravím, že nebyť Britov, o veľa dobrého by sme prišli ;-) (19.05.2008)

K Pratchettovým knihám mám velmi kladný vztah. Přelouskal jsem jich desítky a určitě se ještě vrhnu na další. Na adataci toho možná nejšílenějšího vesmíru jsem byl zatraceně zvědavý. A ve výsledku jsem byl vcelku spokojen. Oblíbené postavy nebyly zdemolovány a na jejich představitele jsem si vcelku brzy zvykl. Že se jedná o televizní projekt táhne z Barvy kouzel na sto honů, ale nijak to vyprávění neškodí. Na zopakování předlohy je to absolutně ideální. Nevýhodou je, že právě první dva díly Zeměplochy přišli nejslabší z celé série a tak, ač se všichni snaží jako divý to ještě není úplně ono. Hlavně Ank Morpork není tak různobarevný a prohnilý a raději se nepouštíme do jiných ras než jsou lidé a pár trpaslíků (děkuji moc za trolla). Přesto na rozjezd slušné a pokud se tento tým pustí do dalších díl budu jen rád. 7/10 (01.03.2010)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

Na Barvě kouzel je (na rozdíl od Otce prasátek) vidět, že Vadim Jean dostal na svůj projekt mnohem více peněz, hraje zde více známějších herců (Tim Curry, Sean Astin, Jeremy Irons...), Smrťě mluví Christopher Lee a trikové scény jsou opulentnější. Přestože je to pořád ještě docela zmatek, dá se na to dívat snadněji, než právě na Otce prasátek. Pořád se ale ještě jedná spíše o film na experimentální rovině, přičemž oním experimentem myslím podivnou touhu adaptovat Pratchettovy knihy (Barva kouzel a Lehké fantastično) snad stránku po stránce. (06.06.2011)