Verejní nepriatelia

Pokud natáčet "klasiku" dnes znamená řadit za sebe melodramaticky klišé na klišé, pak by se to dělat nemělo. Chybí tomu jak původní, tak i nově přidaná hodnota, nová kvalita, chytrý záměr, smysl, dobrý důvod něco takového z-novu natočit - a tím pádem je to horší než k ničemu, je to -minus všechny podstatné hodnoty. Zbytečně vyplácnutá slušná filmařina a pěkné herectví. *** Mann opět zabředá do svého věčného tématu (jak jsem psala už u Miami Vice): od filmu Heat, kde se mu podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posedlostí riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze do omrzení opakuje, a tím oslabuje své staré teze, předvádí je v nejrůznějších nových, byť třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, ale na slabších, méně originálních příbězích, takže působí vyčpěle. *** Ani nespočítám, kolikrát jsem při sledování obrátila oči vsloup. (21.01.2015)

Z dnešního pohledu by měl film, který začíná tím, že Christian Bale zastřelí Channinga Tatuma, znamenat hotové pohlazení po duši. Jestli pak je to ovšem dost dojemné na to, aby to oslabilo mou smrtelnou nenávist vůči Mannovi, již na sebe uvrhl tím, jak zprznil Posledního mohykána. Celkem mě bavilo, jak ty figurky rozestavuje vůči sobě, v obraze a asi i v příběhu, všude samá prázdná místa, všude samé osamělé duše. Hudba mě místy hodně rušila - potlačuje syrovost a dělá z toho pohádku, rozhodně bych byla raději, kdyby tam žádná nebyla. (Čestnou výjimku tvoří Ten Million Slaves Otise Taylora.) (02.09.2016)

Sebevědomý veřejný nepřítel číslo jedna je pomalu ale jistě dopadán právě vykvétající FBI v období vrcholící velké hospodářské krize. Film zkažený digitální kamerou, která sem ale vůbec nesedne. Znemožňuje uhlazený velkolepý vizuál, narušuje jinak skvělou autenticitu dobovosti, vypadá to s ní jak TV film namísto veledíla za 100 milionů $ (!). To prostě nasere. Stejně tak nepotěší ne úplně záživné dění. Ještě mám jednu výtku - postavy kolem jsou podivně nevýrazné, což zamrzí hlavně u kumpánů, kteří pochcípali ani jsem si pořádně nebyl jistý kdo je kdo. Ale chválím Deppa jako Dillingera a těch pár pěkných kytarových vyhrávek. [HD] (08.12.2010)

Len vďaka hereckej dokonalosti a zručnej režisérskej bravúrnosti som sa dočkal nadštandardného zážitku, pretože scenár bol najmä zo začiatku pomerne nevľúdny a rezervovaný. Mann akoby všetky esá príbehu chcel na diváka vytasiť až v druhej polovici, ale ja by som radšej pristúpil nato, aby boli rozložené rovnomerne počas celého deja, lebo tá prvá polovica mi doteraz leží v žalúdku. Porovnávanie s kultovým 'Heat' je na mieste len z pohľadu vzťahu, ktorý Mann dokázal nadviazať v nepriamom spojení dvoch hlavných postáv na opačnej strane zákona. Tento vzťah sa v tomto filme vytráca niekam do úzadia, namiesto toho nám Michael ukázuje ako vie kráčať s dobou a že rozhodnutie zapojiť do filmu digitálnu kameru predsa musí zvládnuť aj on. Nuž, nie každý film si toto spojenie žiada a v tomto bolo len málo scén, ktoré vďaka nej vyzneli lepšie. 80%. (14.07.2009)

Přes to všechno pozlátko jako film tito Veřejní nepřátelé blatantně selhávají. Přitom legendy kolem Johna Dillingera si přímo říkají o ryzí syrovost uchopení žánru. Tahle vyumělkovaná šou byla dlé mého skromného názoru spíš horší, než skvělá.To už se mi jako klukovi líbil víc ten starej Dillinger s Markem Harmonem. Lepší tři hvězdy, ať nežeru. (27.08.2011)