Phoebe v krajine zázrakov

Film se mě mile dotkl ve více rozměrech. Jedním rozměrem je nepochybný talent malé představitelky. Dále film zpracovává hned několik závažných problémů-rodina ochromená (jakoby celá nemocná) nemocí dítěte, - kreativita jako léčivá, ale potencionálně nebezpečná cesta v případech nemocných dětí a dítě lapené svou představivostí do do svého světa, který málokdo pochopí. Fantazijní prvky na mě působily spíše děsivě. Film se snaží říct hodně věcí, ale nic úplně. (28.08.2009)

Hlavná postava - Phoebe - mi neskutočne liezla na nervy. Počas sledovania som sa niekoľkokrát pristihol, že by som ju najradšej poslal niekam do južného Sudánu, kde by sa hneď naučila, že detstvo nie je len o rozmaznanom fňukaní, ale že sú aj také veci v živote detí, o ktorých nemá ani šajnu. Našťastie. Jednoducho fracek. No po hereckej a dramatickej stránke to nemalo chybu, aj keď dejová linka bola občas len jedno veľké nesúrodé divadlo, ktoré sa chcelo tváriť artovo, aby akože pritiahlo aj náročnejšieho diváka. Že to nevyšlo je nad slnko jasné. Veľmi slabý priemer. 50/100 (27.05.2023)

Ne zrovna dotažený film, spící režie a z dobrých hereckých výkonů bych zmínila skvělou Patricii Clarkson coby učitelku. Elle Fanning na rozdíl od svých předchozích rolí (Babel, Podivuhodný případ Benjamina Buttona) má zde velkou tendenci přehrávat a holčičku s počátečními příznaky Touretteova syndromu ztělesnila vcelku iritujícím způsobem. (09.04.2012)

Výborně zahrané i obsazené - především mě nadchl výkon "malé velké" nebo " velké malé" představitelky Phoebe (troufnu si říct, že snad dokonce "strčila do kapsy" i svoji mnohem slavnější sestřičku). Moje oblíbená Felicity Huffman mě taky nezklamala. Po výtvarné stránce (především imaginární pasáže) dokonalé, ale "HUPS" - přeci jen do ***** "NĚCO" chybí... (07.09.2009)

Odlišnost a svět dětské fantazie, to jsou témátka šitá mi namíru. Výborně uchopené téma, neméně výborně zahrané. Přímý zásah pro matku devítileté holčičky, co taky byla kdysi devítiletou holčičkou prodlévající v říši divů, protože tam byl svět snesitelný a dával trošku víc smysl. Před časem mi uvízla v hlavě myšlenka (netuším, kde jsem k ní přišla, ale tuším, že to není z mé hlavy), že život je tak trochu jako puzzle, jehož dílky ale do sebe nezapadají. Po tomhle filmu si říkám, že by mohly zapadat, kdyby byly zrcadlově převráceny. Jestli vám to nedává smysl, zřejmě jste normální. (09.02.2012)