Phoebe v krajine zázrakov

Herecký výkon malé Elle Fanning je něco, co si budu pamatovat ještě po mnoho dalších roků. Příběh je famózní, postavy přesvědčivé, scénář brilantní. Uvědomil jsem si mimo jiné, že Alenka v říši divů je vlastně mystické, nebo řekněme hlubinně-psychologické dílo... Závěrečná divadelní scéna mnou duševně natolik zacloumala, že veškerá slova ztrácejí na významu... "Však až vy se jednou zakuklíte a proměníte se v motýla, bude vám z toho taky všelijak." (24.12.2013)

Tak tohle bych v prvé řadě jako rodinný film vůbec neoznačila. Jen kvůli tomu, že je tam rozebírána složitost dětské duše s velkou mírou fantasie z toho ještě rodinnou podívanou nedělá! Hodnocení je pro mě v tomto případě zapeklité. Najednou stranu jsem malé Pheobe rozuměla a tuze chápala, že se v sobě nevyzná, kvůli svým vnitřním démonům. Ale na druhou stranu jsem zklamaná z toho, že nebylo dotažené dokonce.. (21.04.2013)

Od filmu jsem čekala pohádku o Alence v říši divů, zasazenou do dnešní doby a dočkala se výborného dramatu, který řeší jednak vztah mezi matkou a dcerou a jednak je o dítěti, které trpí psychickou poruchou, která mu neumožňuje zcela normálně vyrůstat v dnešním světě. O dítěti, které je JINÉ než ostatní. Elle Fanning ve své první hlavní roli ukazuje svůj obrovský talent v citlivém a krásném filmu. A jak sama Elle říká: ,, Každý be měl být alespoň trochu jako Phoebe,,. Plný počet, protože tento film vážně nemůžu dostat z hlavy! (10.05.2009)

Elle Fanning už si zahrála dehydrovanou holčičku na poušti v Babelu, mladou Daisy v Buttonovi a teď se proměnila v dívku s (téměř neznámým) Tauretteovým syndromem. Takové role + kvalitně zahrané a to jí nedávno bylo teprve 10 let! (2008). Vskutku neuvěřitelné. Myslím, že v tomto filmu rozhodně nejde o věrné zobrazení symptomů nemoci, protože ji skoro stejně nikdo nezná (takže nemůžeme ocenit, jak věrne roli vystřihla) na rozdíl třeba od autismu, který famózně předvedl Hoffman v Rain Manovi nebo téměř o 20 let S. Weaver ve Sněhovém dortu.. Malá Phoebe si vytváří vlastní imaginární svět, je roztržitá, nepozorná a všude na ní pomrkávají postavičky z Alenky v řiši divů. Jenže tato kniha britského spisovatele Carrolla je dle mého názoru známá a populární spíše v anglo-amerických zemích než u nás. My máme svou Červenou Karkulku a další, oni zase „Alice“. Neříkám, že kvůli tomu zatracuji celý film, ale pro mě to zkrátka nebyl víc než jen lehce nadprůměrný nezávislák s matkou F. Huffman, která se tváří na své děti stejně stupidně a bezradně jako v Zoufalých manželkách Už od prvních minut filmu bylo zcela jasné, kdo dostane roli Alenky v divadelní hře, kterou organizuje lehce zvláštní učitelka. Musím ale uznat, že taneční číslo, které nacvičily děti úplně samy, bylo kouzelné. (Nechci ovšem vědět, kolik hodin jim trvalo samotné natáčení této scény:P). Rodiče si na konci filmu konečně uvědomí, že jejich dcera má vážný problém, ta hezky spolužákům vysvětlí, proč se tedy chovala tak divně - a to je bohužel celá katarze filmu. Leč mít papíry na to, že můžu na někoho plivnout, když mě naštve? To bych někdy brala...:P (19.06.2009)

Odlišnost a svět dětské fantazie, to jsou témátka šitá mi namíru. Výborně uchopené téma, neméně výborně zahrané. Přímý zásah pro matku devítileté holčičky, co taky byla kdysi devítiletou holčičkou prodlévající v říši divů, protože tam byl svět snesitelný a dával trošku víc smysl. Před časem mi uvízla v hlavě myšlenka (netuším, kde jsem k ní přišla, ale tuším, že to není z mé hlavy), že život je tak trochu jako puzzle, jehož dílky ale do sebe nezapadají. Po tomhle filmu si říkám, že by mohly zapadat, kdyby byly zrcadlově převráceny. Jestli vám to nedává smysl, zřejmě jste normální. (09.02.2012)