Phoebe v krajine zázrakov

Vždy mi vadily rozmazlené děti, které si vše vydupou. A tenhle film je přesně o jedné takové malé vyděračce. Nutno říct, že ji Elle Fanning sehrála více než dobře. Její sestřička je také kouzelná. Ale scénář je jedno velké rozmazlené a nervydrásající psycho. Vadila mi tady přemíra slova "chci, chci, chci..." a nekončící trpělivost rodičů. Naopak bych uvítala pohádkovější fantazii malé Phoebe. (20.07.2011)

Z negativnějších komentářích usuzuji, že by se na filmu daly najít drobné chyby, ale mně se do toho nechce, protože si nechci pokazit hezký zážitek. Obdivuji tvůrce, kteří i přes neveselé téma dívky, trpící poruchami jednání a myšlení, dokázali navodit hřejivou atmosféru a nevybočit z ní. Z části toho dosáhli líbivou vizuální stránkou s rozmanitým použitím barev a kouzelných předmětů, v nichž se hlavní představitelka Phoebe svým nevinným půvabem ztrácela a tento obraz tlumil občasná mrazení v zádech. Ve výsledku mi film přinesl neobvyklý a příjemný zážitek a dobrou náladu. (16.02.2012)

Ne zrovna dotažený film, spící režie a z dobrých hereckých výkonů bych zmínila skvělou Patricii Clarkson coby učitelku. Elle Fanning na rozdíl od svých předchozích rolí (Babel, Podivuhodný případ Benjamina Buttona) má zde velkou tendenci přehrávat a holčičku s počátečními příznaky Touretteova syndromu ztělesnila vcelku iritujícím způsobem. (09.04.2012)

Herecký výkon malé Elle Fanning je něco, co si budu pamatovat ještě po mnoho dalších roků. Příběh je famózní, postavy přesvědčivé, scénář brilantní. Uvědomil jsem si mimo jiné, že Alenka v říši divů je vlastně mystické, nebo řekněme hlubinně-psychologické dílo... Závěrečná divadelní scéna mnou duševně natolik zacloumala, že veškerá slova ztrácejí na významu... "Však až vy se jednou zakuklíte a proměníte se v motýla, bude vám z toho taky všelijak." (24.12.2013)

Odlišnost a svět dětské fantazie, to jsou témátka šitá mi namíru. Výborně uchopené téma, neméně výborně zahrané. Přímý zásah pro matku devítileté holčičky, co taky byla kdysi devítiletou holčičkou prodlévající v říši divů, protože tam byl svět snesitelný a dával trošku víc smysl. Před časem mi uvízla v hlavě myšlenka (netuším, kde jsem k ní přišla, ale tuším, že to není z mé hlavy), že život je tak trochu jako puzzle, jehož dílky ale do sebe nezapadají. Po tomhle filmu si říkám, že by mohly zapadat, kdyby byly zrcadlově převráceny. Jestli vám to nedává smysl, zřejmě jste normální. (09.02.2012)