Karanténa

„Práve sme objavili nový význam slovného spojenia ´hasičova hadica´.“ Výborný španielsky masaker z roku 2007 bol taký strhujúci, že som v ňom rád ignoroval občas chýbajúcu logiku (toľko okien!). Americký remake je bohužiaľ úplne neuveriteľný pre každého, kto videl originál. Všetko je v ňom totiž rovnaké. Úplne rovnaké. Asi tomu neuveríte, ale je to tak. Pokiaľ uvidíte Karanténu pred [REC], asi vás dostane aj ona, ale ja som videl najskôr [REC] a až potom Karanténu a bol som šokovaný z toho, ako otrocky a identicky Američania výbornú satanskú (nie zombícku!) snímku skopírovali. Scéna po scéne, postava po postave, dialóg po dialógu. Karanténa vlastne ani nie je klasický remake. Aj v najhoršom remaku je pridané niečo nové, iné, svieže. Toto je skôr ako Van Santovo Psycho - absurdný experiment, kde je všetko také isté, ako v origináli, akurát občas stojí kamera o pol metra napravo a nie naľavo a hrajú v tom iní herci. Obe verzie sa od seba odlišujú len v trápnych detailoch (požiarnik v origináli bol plešatý, v americkej verzii má vlasy). Dávam iba 20% preto, že sa jedná takmer o doslovnú kópiu. Nie preto, že by šlo o nevydarený film. Ak sa rozhodnete nepozrieť si [REC] a vstúpiť rovno do Karantény, mali by ste byť spokojní, možno až na 70%. (26.11.2010)

Tak dobré, jak jen doslovný remake může být. Podruhé už to pochopitelně není ono (absence strachu, či momentu překvapení), přesto jsem byl na konci (opět, i když tentokrát podstatně méně) vyděšený. Napětí a adrenalinový závěr totiž oproti předloze zůstávají zachovány a postavy jsou tentokrát sympatičtější a snadněji vám přirostou k srdci. (20.02.2009)

Najrýchlejší remake, rýchlokvaška QUARANTINE prehráva s vyšperkovanosťou [REC]u. Vierohodnosť autenticity je úbohá, čomu nepomáhajú ani známi herci ktorí to proste hrajú, výnimkou je jedine Rade Šerbedžija. Remake nič nové neprináša ale čo je smutné ani sa mu nevyrovná, ani tempom, ani atmosférou a posledným klincom do rakvy je jeho okamžité zrealizovanie, pričom [REC] a adrenalínový pocit z jeho sledovania mám ešte čerstvo v pamäti, čo sa mi pri QUARANTINE ani zďaleka nestalo. (17.02.2009)

Quarantine aneb je libo večerní dezert po americku? Chudáci Amíci, lituju vás, že už ani nevymyslíte pořádný námět, proto se velká část vaší kinematografie točí kolem remaků a i mezi nimi se najdou kusy jako Quarantine, které nejsou remakem, ale trapným opisem. Nehodnotím 2* apriori proto, že Dowdle nebyl schopnej přidat vlastní scénu (krom několika výjimek), ale proto, že i když je spousta scén téměř nachlup stejných, hororovst, strašidelnost, uvěřitelnost a atmosféra šly do dža. Všechny klady, které jsem obdivoval na pětihvězdičkovém RECu se Američanům fatálně nepovedly. Nejenže jsem se nebál, já se nudil, občas propadal salvám smíchu, protože americký přepis je v mnoha ohledech neuvěřitelně debilní (v momentech, kdy se odlišuje od svého předchůdce). Američtí příživníci opět fenomenálně zklamali, zapomeňte na tu tuctovou a neoriginální velmoc, raději se soustřeďte na evropskou tvorbu, která měla a má velký potenciál a filmaře, kteří ještě dnes umí natočit něco dobrého. Balaguéro je jen jeden! A znovu se potvrzuje rčení: Opakovaný vtip není vtipem, opakovaný strach není strašidelný. Upřímnou soustrast těm, kteří dali 4* a více. (19.11.2008)

Když pominu fakt, že mi nápad natočit remake přes rok starého hororu a navíc pomalu úplně stejně zbytečný, tak jsem se docela solidně bavil. Akorát už mě prostě nemrazilo jako tenkrát u [Recu]. Tady je to vážně úplně to samý, akorát ta závěrečná pasáž byla akčnější a svižnější. Nepopírám ale, že se u toho lidé co neviděli originál nebudou bát. To fakt budou a možná stejně jako já u španělského předchůdce. Pro mě je to ale jako kdybych koukal podruhé na ten samý film, akorát tam jsou jiní herci v čele s příjemnou Jennifer Carpenter. 60% (13.04.2009)