Česká RAPublika

Kámen úrazu je, že většina lidí neznalých hledá v HH kultuře nějaký obsah apod., přičemž ta ničím takovým nedisponuje (alespoň ne plošně). HH byl vždycky primárně o přízemních věcech a zábavě (dlužno podotknout, že poněkud pokleslé), do čehož vnesli zlom až Public Enemy (a pár dalších), kteří dodali silná sociální a politická témata. Tato vlna pak s popularizací žánru rychle odezněla a ten se obloukem vrátil k původní bezobsažnosti, navíc s celým tím nablýskaným cool výblitkem okolo. Prachy, hadry, auta, kur*y atd. a pořád dokola... Hudebně přitom HH zažil nadějná období (hlavně v době různých fůzí s jazzem apod.), příliš rychle (a bez sebemenšího odporu) se však slil s hlavním popkulturním proudem, což končí vždy stejně - sterilizací žánru. Pokud jde o film jako takový, výpovědní hodnota je nulová (pologramotná děcka se ujistí, že jsou jejich idoly fakt borci a naopak, "dospělí" budou opět ujištěni, že je to celé jen banda kokotů v komickém oblečení), jediné, co si z toho člověk může vzít je skutečnost, že obsahově je prostě HH o hovně a nemá smysl projektovat si do něj vlastní představy (btw kolik z těch fakanů, co poslouchá zahraniční HH, asi rozumí textům...to by mě vážně zajímalo). Mno...pro normálního člověka je to +- na odpad, pro bling děti tak ****, možná i *****. Já už jsem dlouho jakžtakž "normální", takže hodnocení je zřejmé. A utřete si z rypáků ten pudr, šašci... (05.03.2010)

70% podobných Českému snu. Hodina a půl výborné zábavy - jen čím větší odstup po projekci a čím víc rozmýšlení, tím spíš se Česká rapublika jeví jako nedoťuknutej a místy hodně povrchní vhled do jednoho hudebního stylu. Nicméně každej čekej film, kterej není tématem a formou zasekanej v minulým století, se musí ocenit. (13.11.2008)

Tak po prví půlhodině jsem si řekla: " Trailer je už hodně dlouhý, kdy už to začne." Nemůžu říct, že by se mi tento poněkud trailerovsky vyhlížející, mnoho začínající, ale nedovysvětlující počin nějak zvlášť líbil, ale bavila jsem se. Jistý uživatel píše, že ti, co poslouchají/dělají rap odsuzují všechno ostatní. Soudím, že při scéně konfrontace DJů s komorním triem asi tak trochu chrupkal. Tam bylo dobře vidět, kdo koho odsuzuje a koho považuje za nejlepší. Na druhou stranu konfrontace s matrikářou byla hodně trapná. (09.12.2008)

Dokument coby objektivní test vlastní tolerance a míry otevřené mysli? Ano, proč ne, spolehlivý lakmusový papírek je právě Česká RAPublika. Přes zjevné dokumentární kvality, neoddiskutovatelnou zábavnost a slušný tah na branku má dokument o části spektra českého hip-hopu jen slabě nadprůměrné hodnocení, možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, proč máme tak omezený rozhled a to, čemu se anglicky říká ,,open mind". Osobně se mi rap a hip-hop také nijak zvlášť nelíbí, navíc jsem i generačně hodně vzdálen tomuto modernímu hudebnímu stylu, ale objektivně musím uznat, že členové kapel PSH a SupeCroo mají cosi do sebe. Je dobré zaslechnout v textech zmínky o ,,nasranosti" mladé generace, je přínosné vidět a slyšet, jak dnešní mladí žijí, uvažují, přemýšlejí, co poslouchají... Navíc dramaturgická stavba dokumentu akcentující konfrontační úhel pohledu je skutečné originální - hip-hop versus lingvistika, hip-hop versus symfonický komorní orchestr, hip-hop a generační propast atd. Kdybych chtěl namítnout cosi proti, pak možná chybí nějaký ucelený a komplexní pohled, jaký by se dal od dokumentu očekávat, Česká RAPublika je spíše hodně osobitý obraz několika českých interpretů tohoto specifického žánru (v podstatě jsou tu zastoupeny jen dvě výše zmiňované skupiny). Nebylo asi ani cílem tvůrců analyzovat fenomén (českého) hip-hopu dopodrobna, spíše jde, jak jsem z hip-hopu pochopil, o zábavu...a té se dostává divákovi vrchovatě... (24.06.2009)

rozhodně nenosim rovnej kšilt na stranu, zlatej řetěz po tygrovi mikea tysona a vytahaný triko po mym nehubenym dědovi, ale každopádně zastávam názor, že jediná muzika na český scéně, která se dá dneska ještě poslouchat, je česká forma hiphopu. nejenže je inovativní, inteligentní, upřímná a v neustálym vývoji (tedy člověka dokáže pořád a pořád překvapovat), ale je též neuvěřitelně přesným obrazem dnešního čecháčkovskýho konzumního stylu života a svým dekadentnim přístupem na něm nenechává nit suchou. přitom však neužívaji bezvýchodnou plochou kritiku dnešních protestsongařů se světozachraňovacími komplexy, ale používají kouzlo parodie a originálních slovních obratů. navazují tak možná na různé dekadentní vlny, kterých v české literatuře nebylo málo od dob takových gellnerů či šrámků. tahle česká hiphopová scéna je dnes zejména zastupovaná všeuměleckou skupinou biggboss, která se postupně vyrekrutovala z české grafitti scény devadesátých let a možná díky tomu nemůže být člověk překvapen jejich obrovskou kreativitou a tudíž výsostnym postavením v českých luzích a taky hájích. takže mne tento dokument jednoznačně zajímal a navzdory zdejšímu nízkýmu hodnocení mě mile překvapil. (01.03.2010)