Česká RAPublika

Jako malá jsem se těšila, až to skončí. RAP a elektrická muzika mi nic neříkaj a jsem si docela jistá, že ani nechci, aby mi něco říkaly. Sem tam to bylo zábavný. Hudbní doprovod - hádej... Nejlepší z toho stejně byla část s Hanou Hegerovou. Jako asi je dobrý to vidět, protože na tohle si každý musí udělat svůj vlastní názor. (06.03.2010)

Ukázať svoju inteligenciu naplno, tak to je odvážne. Robiť si srandu zo svojho pôvodu a snaha premenovať sa na Huga Toxxxa a Jamesa Colea, to bol silný zážitok a pre psychológov a do diskusií určite vhodný, ja som si o nich urobil aspoň obraz, takisto ich vyjadrovaním a premýšľaním a vo veľmi veľa veciach sa nestotožňujem. U nás na Slovensku začali raperi v poslednej dobe robiť celkom slušnú hudbu s celkom rozumnými textami v porovnaní s USA, či Českou republikou, dúfam, že ten trend si zachovajú a nájdu správnu cestu. Toto však bolo šialené, ale ako dokument niekedy pôsobivé a zaujímavé. (28.05.2012)

Hana Hegerová (miluje hyphy). ♥ Kvůli ní jako pomyslné třešničce (sic!) na dortu (viz: https://www.youtube.com/watch?v=TB4BKRFKilY) jsem do tohoto dokumentu šel, nakonec však bylo všechno jinak a já nelitoval ani jedné jediné minuty s tímto dokumentem strávené. S chlapci byla sranda, nadto šlo poznat, že v té hlavě něco mají (ne že bych o tom pochyboval, jelikož se kluci věnují hip-hopu... a hip-hop je pouze gesto mladického vzdoru a nerozvážnosti), zvlášť James Cole mě mile překvapil, bylo mi zkrátka cti být v jejich společnosti. Všechny hvězdičky světa schůzce na matrice za účelem změny jména (úřednici nemají smysl pro humor), "konfrontaci" s lingvistkou, "konfrontaci" s vážnou hudbou, výletu do Karviné, výletu do Jungmannova rodiště a samozřejmě setkání s Hanou Hegerovou. 80% (15.04.2021)

Lehce zeširoka a lehce mimofilmově. Ale začnu u vkladu tvůrců. "Na dřeň" to rozhodně nebylo. Spíš zajímavé klouzání na povrchu. Celkově je Rapublika dobře sestavený dokument. Prolínání se skladbami, které v plejlistu vidíme už na začátku filmu, je výborný nápad, který dává snímku určitou sevřenost. Zařazení jednotlivých vstupů už trochu pokulhává. Na začátku se dozvíme, že gesta už nefrčí a hip-hop má být bližší životu toho, kdo ho dělá. Což je v zápětí jak v rovině posturiky, tak v samotné rétorice důsledně popíráno. Zároveň to ale naznačuje, že dokument se bude zajímat o to, jak vidí rap Češi, kteří ho v současnosti tvoří. Což je nakonec to, co ve filmu nejvíc absentuje. Zčásti je to vypovídací neschopností protagonistů, zčásti režisérským vedením. Konfrontace s různými druhy prostředí a skutečnosti slouží spíš jako zábavné vsuvky. A to dokonce i scény, které měly určitý potenciál (setkání s jazykovědkyní). Scény jako "přejmenování Jamese Colea" působí zcela samoúčelně a jen dokládají, že hip-hop je pro české interprety z větší části póza. Co ale pro mě mělo největší vypovídající hodnotu, byly generační střety. Mám z toho pocit, že česká společnost prošla za uplynulých dvacet let tak výraznou proměnou hodnot, že dorozumění není fakticky možné. Nejlíp se to ukázalo při setkání s filharmonisty, kde to vypadalo, že jedna strana vůbec neposlouchá druhou. Obě hledaly argumenty, aniž by poslouchali, co druzí říkají. Přesto, když se obě hudební složky spojily, vznikl z toho nejlepší kus, který ve filmu zazněl. To je asi ten největší paradox. (10.04.2010)

Kdybych napsal, že to bylo hrozný, tak bych lhal. Kdybych napsal, že to bylo super, tak bych taky lhal. Bylo to něco mezitím... Nejvíc se mi líbila vážná hudba versus elektronika a jelikož vážnou hudbu mám rád, tak mě upřímně naštvalo, jak se, Hugo Toxxx tuším, začal smát tomu, když pianista řekl, že lidé odcházející z koncertů vážně hudby si říkají, že to byl hezký zážitek atd. Celkově mě film neurazil, ani nenadchnul... Byli tam i pro mě zajímavé momenty (rozhovory se staršími generacemi apod.) a vtipné momenty u kterých jsem se zasmál a naopak momenty, které pro mě film podělali (např. odpovědi na dotazy posluchačů rádia). (04.06.2009)