Jesenný bál

Měla jsem tušení, že už kdysi jsem se s tvorbou Veika Õunpuua seznámila. Tahle mozaika zoufalých lidských osudů, odehrávající se v bezútěšném panelákovém prostředí, mi natolik utkvěla v paměti, že i po letech si příběhy jednotlivých postav snadno vybavím. Nejsilnější byla asi scéna ubití režiséra romantických komedií frustrovaným portýrem. Takto napsané to vypadá jako velká řachanda, ale při sledování filmu šlo o veskrze depresivní zážitek. Ovšem těch černohumorných okamžiků se tam přeci jen pár našlo. (14.05.2020)

Další splasklá bublina a film z mnoha, jehož zásadním problémem je nedostatek emocí a nemožnost empatie s postavami, protože (1) charaktery nejsou dostatečně propracovány (pokud vůbec nějak) a (2) jednotliví aktéři se vesměs chovají jako idioti. V důsledku toho film, který se pokouší být realistické drama, působící děsně vyumělkovaně, koženě a vykonstruovaně a hlavně z velké části nudí. A pár absurdně vtipných chvilek a relativně dobrá hudba už to bohužel nevytrhne. (05.07.2008)

O lidech, jejich touhách a snech. Lehce bizarní mozaika mezilidských vztahů v panelákovém marasmu, kde se jakákoli naděje zdánlivě ztrácí v nedohlednu pouličního osvětlení. Přesto se jí obyvatelé sídliště nevzdávají, vždyť, jak je známo, tahle mrška umírá poslední, do té doby lze stále plánovat či dokonce jednat, ulevit sobě i druhým...umlátit pěstmi režiséra vztahových komedií. Absurdní výjevy, vynikající kamera i režie, silné lidské drama odhalující duševní prázdnotu jedince...styl, který Veiko Õunpuu dotáhl do dokonalosti ve svém dalším filmu Püha Tõnu kiusamine. (28.11.2017)

O žádný paneláky a životních úskalí v nich nastražených tu fakt nejde, zdejší postavy i kdyby bydlely v palácích, by se chovaly pořád stejně - jako idioti. Jinak jde o malý epizodky tragédů, jejichž osudy se navzájem přímo či nepřímo proplétaj. Nesnáze zoufalýho alkoholika, dostávajícího kopačky od svojí ženy a poté jako otrapa opíjejícího se po barech, kterej má v závěru filmu naprosto ucházející žvásty, škaredýho zrzavýho intelektuála, kterej se nudí a hází vlastní ubohost na svojí starou, ženy s dítětem, která je pronásledována dalším alkoholikem - otcem její dcery a nakonec nespokojenýho vrátnýho ojíždějícího všechno co i vzdáleně připomíná femme fatale, ale ve skutečnosti neschopnýho si cokoliv po svým boku udržet dýl jak den. Skoro všechny story pojí restaurace, ve který je zaměstnán vrátný a další dva v ní zapíjí svojí zoufalost. Možná to vyzní zajímavě, ale celý je to natočený tak nudně a hlavně zdlouhavě spolu s kecama zcela o ničem těchto opruzujících postav s přičtením bezvýznamnosti mnohých scén, že je to téměř nesledovatelný. (26.10.2016)

Myšlenka lidí, kteří žijí životy, které je nebaví a neví, jak z toho, je celkem dobrá, bohužel však způsob, jakým je podána, je nešťastný. Dlouhé záběry, kterými je celý film prošpikován, bývají v některých jiných snímcích fajn. Jejich úskalí však spočívá v tom, že se to s nimi musí umět. A mně nepřijde, že by to autoři tohoto díla uměli. 2* za pár scén, které mezi vší tou nudou aspoň trochu pobavily a za pěkných posledních 20 minut. Bohužel 20 minut nedělá film... (05.07.2008)