Umění plakat
Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Réžia:
Peter Schønau FogScenár:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrajú:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (viac)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (125)
Krajne nepríjemný náhľad do mikrosveta jednej rodiny, kde je "dobrým" zvykom neliečiť vážne duševné poruchy , ktoré postupne dokážu urobiť peklo zo života niekoľkým generáciám. Zvláštne pojatie príbehu očami malého chlapca (ktorý ma celý čas nesmierne iritoval akýmsi neuveriteľne "naivným manipulátorstvom") s výborným hereckým výkonom tohto detského predstaviteľa. Film dokáže naprosto bezpečne znechutiť, vyvolať paletu nepríjemných emócií od ľútosti po chuť niekomu poriadne fyzicky ublížiť (otcovi rodiny) aj keď je jasné, že to je duševne chorá osoba. No nič príjemné, každopádne svojim spôsobom výborný film. Fuj. ()
Kontrast mezi odporným příběhem a lehkou formou jeho vyprávění pro mne znamenal, že jsem se po celou dobu sledování osudů jedné navenek normální rodiny cítil velmi nepříjemně . Ono usmívat se u filmu,který řeší zneužívání dětí není zrovna košer, jenže právě tenhle hořce černý humor,kterým je Umění plakat doslova prodchnuto je pomyslným vrtákem, který se Vám po celou dobu zavrtává hlouběji a hlouběji do srdce a já se díky tomu cítil čím dál nasranější na celý svět, kterému jsou osudy jednotlivců úplně fuk. Film,který vyvolá bouří emocí, byť negativních, se nedá hodnotit jinak než pěti hvězdami, ale je mi z toho smutno.. ()
Sebelítost sama o sobě je jedna z nejhorších vlastností, kterou můžete dostat do vínku. Ochromuje ducha, pomalu vás odcizuje od okolí a nakonec vás nechá samotné a v očích všech ostatních navždy ponechané jako slabou karikaturu člověka. Citové vydírání tak, jak ho v celé své ohavnosti představuje Umění plakat je jeho nejobludnějším projevem, jaký jsem měl tu příležitost poznat. Nebylo příjemné to sledovat. Postavy můžete litovat, považovat je za oběti čehokoliv, co vás jako omluva momentálně uspokojí, ale spíše je budete nenávidět. Protože snad každý, koho v tomto snímku uvidíte, nese část viny. Za to co udělali nebo za to co neudělali. Nečekejte žádné dramatické scény nebo velké zvraty. Nic není zveličováno, nic tu není pouze na efekt. Kamera jako by byla pouze svědkem všeho toho svinstva. // 65% ()
Chvílemi absurdní, chvílemi ironické dánské drama. Neboli přesně to, co od této kinematografie můžete čekat. Téma je však natolik závažné, že mi první polovinu snímku vrtalo hlavou, jestli není přeci jen lepší jít přímočařejší a syrovější cestou Honu. S odstupem jsem rád, že Umění plakat zvolilo trochu jiný směr a divák tak může na podobnou problematiku nahlížet z vícero filmových úhlů. Film nabízí vyjma drsného tématu také zajímavé kamerové snímání a skvělé herectví, bez kterého by šlo asi jen velmi těžko zobrazit něco tak zvráceného s podobnou intenzitou. 8/10 ()
Film o zneužívaní detí, hlavne ich nevinnosti a dôvery v tých, ktorí ich majú mať pod ochranou. Premýšľala som nad tým, prečo je podaný tak zvláštnym, až nevhodným spôsobom. Myslím ale, že videný očami malého chlapca, by sa mohol odohrať presne takto. Kto však môže tušiť, čo v hlave zneužívaného dieťaťa prebieha. Citové vydieranie a manipulácia z otcovej strany a nezáujem, či rezignácia, zo strany matky, poznamenali detské obete bezpochyby na celý život. Nenechajte sa oklamať zdanlivým odstupom a nadhľadom, s ktorými vám je príbeh servírovaný. Je o utrpení a krivde, ktorá je ešte len v zárodku a naplno sa prejaví až neskôr, možno v rozsahu, aký by citlivejšia povaha nemusela uniesť. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (3)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
Reklama