Fígle

Fígle jsou příjemný čistý film, bratr Stefek se svou sestrou Elkou postupně rozvíjí experiment naklánění osudu na tu správnou "stranu" a snaží se přimět svého otce k návratu ke své rodině. Film stojí na této originální myšlence a na skvělých hereckých výkonech hlavních představitelů. Stefek jako "čistokrevné" dítě celý tento fantastický "projekt" rozjíždí a žene dopředu, jeho téměř dospělá sestra jej podporuje jako starší a znalejší mentor, v hloubi své zkušenější duše ale jakoby nevěří, že by Stefek mohl uspět. Nevidím nějaký výraznější rys, který bych tomuto sympatickému kousku vytknul, snad mohl klidně skončit i o 5 minut dřív (a tedy ne happy-endem) a nepochopil jsem "vojáčky", což je ale asi moje chyba :) Druhý nejlepší polský film, který jsem kdy viděl. 8,5/10 (13.03.2009)

LFŠ 2008 FÍGLE jsou přesně ten typ filmu, kterému se snažím na festivalech nebo filmových akcích vyhnout, protože jsou to "klubovky" se závažným sociálním tématem a tesknou atmosférou, které získávají ceny za to, o čem jsou, a ne proto, jaké ve skutečnosti jsou. Televizní podívaná vyprávějící dramatický příběh, která je odlehčována výraznými komediálními prvky "na jedno použití", nám představuje jedny nudné letní prázdniny, které mohou změnit za daných okolností život všem. Divákům ale ne, protože Jakimowski neumí dost dobře gradovat a navodit tu správnou atmosféru, což se vyznačuje tím, že tu střihne dřív, než emoce stihne přijít, tu zase později, a otravně opakuje několik scén (holubi, např.), které mají být poetické, ale ve skutečnosti nejsou nikterak valně zúročeny a zdržují od vlekoucího se vyprávění. Intelektuálská nuda, kterou Asociace filmových klubů zakoupila do distribuce, není ani dobrým mainstreamem, přestože má výborně vedené herce a snaží se zavděčit všem, ani klubovým filmem, protože na to zde chybí vykreslení sociálního statutu postav. Nuda, nuda, šeď, šeď... (26.07.2008)

Režisér vie, že divák už asi dávno neverí v zázrakoch a pekne sa pohráva s takýmto postojom dospelých k svetu. Figle je nostalgickým filmom o takom detstve, o ktoré už prichádzajú dnešné deti, ale je to aj film o nádeji, kde sny nie len vo virtuálnom existujú, ale aj v tom skutočnom sú naplniteľné. Z filmu je síce citeľná európska tvorba, príbeh sa nechce vytrhnúť z každodenného života. Ale Fígle nie pre obraz nášho európskeho sveta a života je dobrým filmom, ale pre veľkolepé a veľmi ľudské vyrozprávanie ohromne jednoduchého príbehu. Jednému šesťročnému dieťaťu môžme takto nahliadnuť do jeho vlastného boja k jemu veku primeranými fíglami. Ku koncu som zatúžila prisadnúť k nemu a len mlčky sledovať vlaky. (19.02.2011)

Stefek a jeho touha po návratu otce zde představuje hlavní dějovou linii. Do toho jsou však pěkně zakomponovány mini příběhy o štěstí a osudu jiných, navíc s prvky humoru. Výkon malého jedenáctiletého chlapce, kterého ztvárnil Damian Ul, by se dal označit za polského Andreje Chalimonova v podání Kolji. Snímek je naturalisticky okouzlující, dobře zahraný a vizuální forma působí moc hezky. Také výborný hudební doprovod (Tomasz Gassowski), jehož melancholické tóny krásně ladí s obrazem, považuji za velmi kvalitně odvedenou práci a filmu za něj připisuji body navíc. Rozhodně příjemné překvapení, které vás tak trochu zahřeje u srdce. (7/10) (05.07.2008)

Především výborně obsazená ústřední trojice, melancholická hudba a celková lehkost podpořila tento kouzelný příběh o hledání štěstí obyčejné rodiny na slezském maloměstě. I když nejsem zastáncem dětských hrdinů, kteří často působí až příliš prvoplánově, malý Štefek byl naprosto odzbrojující. Moc příjemné překvapení z nedalekých krajů polského Slezska, poetickou náladou "rozmarného léta" dost připomínající českou filmovou tvorbu. (28.05.2010)