Občan Havel

Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo... (10.03.2008)

Svatá prostoto! Chybí tu nahoře v záhlaví žánr komedie... Nejlíp sametová, že Venoušku... 8-o . . . Nehodlám do podrobna komentovat tohle adorantské homevideo, prolézačům zadnic se nakonec v téhle zemi dařilo vždy a za všech režimů (zvláště těm dobře honorovaným, že...) - a navíc bohužel tenhle film svou formou hry na nějakou >nezávislou a pravdivou< subjektivní objektivitu není už dnes v té naší >pisskultuře šašské< ojedinělým fenoménem... . . . Vlastně se mi chtělo zase chvílemi i zvracet... . . . Takže ta jedna hvězdička patří beze studu jen jako dík za to, že přinesl nám i ty intimnější detaily z vývoje, který přirozenou cestou dospěl do sraček, ve kterých se tato země i společnost v současnosti nachází. Nakonec, stačilo se právě dnes vpodvečer před tímhle >dokumentem< dívat na televizní zprávy, šaškovy krokodýlí slzy a mudrování nad prorůstáním zločinu do politiky a návratem komunistů k moci jsou fakt žánrově dojímající. Na druhou stranu je ovšem jasné, že V.H. ani jeho kumpáni z dob tehdejších i dnešních si jinak ani dnes zas tak až moc stěžovat nemusí. Veřejné zdroje jsou pro >vyvolené< zatím stále nevyčerpatelné... .-/ - - - P.S. A kdo si pane Havle myslíte, že dnes chodí do té vaší milované kavárny Slavie? - - - P.P.S. Docela zábavné je i číst si zdejší komentáře. Těm mladým >děckám< věku popřevratového snad ani není na jejich nadšení co vytýkat. Ale pár komentářů - třeba jeden jistého zdejšího protřelého multikárového manipulátora a sráče (co si hraje před trumbery na vzdělance a intelektuála a přitom si plete pojem disent s disidentem... ;o))) je hodně výživný. Hnus si k hnusu sedá, prolí(ý)zač si díru hledá... - - - - - (Poprvé viděno - symbolicky proloženo reklamami na kdejaký spotřební šmejd - na >veřejnosrádní< televizi Nova, sametově výročního 17. listoprdu, komentář zde mezi ov(a)cemi jako (dobře že tak ;-) ztracený - 17.11.2008) - - - - - P.P.P.S. (5.2.09) - Hehe, to mě těší, že si čuRák pečlivě studuje moje komentáře. Takže si ty svoje blamcy re kapitulačně opravil, ale skrýn ve sbírce to jistí... ;-) ... Jen furt nechápu, proč ten patolízalský a podbízející se debil pořád ty svoje žvásty zdůrazňuje boldem. Asi proto, že je ve skutečnosti tím, čím se zdá být... :o[... (17.11.2008)

Časosběrný dokument pro znalé současníky, aneb film, který zestárne pro další generaci jako žádný jiný - kdo bude Zeman, Lux, krize v české televizi, tunelování... pro historiky z filosofických fakult jen položka v učebním plánu, pro ostatní vůbec nic... pro mě můj celý můj dosavadní život. Předrevoluční dění si nepamatuji, to postHavlovské je současnost. Všechno ostatní politické dění je dosti originálním a přitom nezávislým pohledem zachyceno v tomto dokumentu. I přes nezávislost ale není apolitický - přese všechno vybízí diváka k názoru, k zaujmutí stanoviska. A ano, Václav Havel podle mě byl tím NEJLEPŠÍM prezidentem jakého jsme mohli v bouřlivých letech po revoluci mít... právě pro svůj bezbřehý idealismus a nezkušenost ve "skutečné" politice. 9/10 (27.11.2008)

Skvělý dokument a moc pěkná připomínka všeho, co se od listopadu 89 u nás událo. Souhlasím s názorem, že nejmladší generaci (cca pod 20 let) tenhle film moc neřekne. Nám starším ale Občan Havel nabídl zajímavý pohled odněkud ze strany (a mnohdy i ze samotného zákulisí, nepochybuji o tom). Nemíním zde ventilovat své politické názory a sympatie, jen na okraj uvedu, že Václava Havla jsem jako prezidenta příliš rád neměl, snad pro tu jeho snadnou manipulovatelnost atd. Kouteckého dokument považuji z profesního hlediska za opravdu zdařilou práci (ač vlastně také nemám žádná měřítka pro dokumenty), nesouhlasím s CheGuevarovým názorem o stopáži snímku či doplňujících titulcích a už vůbec ne o dataci jednotlivých scén! To by totiž podle mě nebyl dokument, ale jakýsi telefonní seznam, pro blbé a zapomnětlivé. Moc se mi líbil výběr jednotlivých záběrů i střih. U mě pět z pěti. (20.05.2008)

Asi před týdnem jsem se ptal kamaráda, jestli už viděl Občana Havla. "Bych se musel rozčílit," pravil ten hoch, a ačkoli vysokoškolsky vzdělán, předsudky mu zatemňují mozek podobně, jak se už v naší společnosti pomalu stává normou - řekl mi pár frázovitých stanovisek, které se již dávno staly folklórem, a tím to skončilo. Do diskuze na jistá témata prostě nemá smysl vsupovat, protože mnoha lidmi je diskuze vnímána jako nesmiřitelný boj a utvrzování a bránění svých těžce nabytých názorů - téma Havel / Klaus je v tomto nejtypičtější. Časosběrný dokument je neokoukatelná a cenná forma, která v tomto případě nezobrazuje jen osobnost VH, ale ve zhuštěné formě politickou i společenskou situaci velké části porevoluční doby. Nutně s tím zachycuje i roli dalších hráčů velké politiky - a v tom budou zřejmě neúnavní kritici vidět všelicos. Film je to vtipný, což je dáno hlavně Havlovou povahou, jeho sebeironií a odvahou připustit si k tělu kameru, která snímá každičký detail jeho života. Časosběrná forma mu nedovoluje něco předstírat - hrát si před kamerou a vylepšovat svůj obrázek se dá pár dnů, ale v rozpětí několika let je to nemožné. Odhaluje tak práci svého poradního týmu, zákulisí hradního života i politických vyjednávání a vyslovuje mnoho brilantních postřehů. Kritici budou namítat, že ze 70h by i amatér sestříhal oslavnou propagandu, ale tou tento film rozhodně není. Havel už nemá potřebu budovat si pofiderní pomník jako současný prezident a navíc o konkrétních konfliktech a obhajobě některých jeho kroků tento film ani není. Během projekce, na níž jsem byl já, se dvakrát upřímně tleskalo - při Havlově naprosto výstižné charakteristice VK a při závěrečných titulcích. Škoda jen, že to uběhlo tak rychle. Snesl bych i delší stopáž. (20.02.2008)