Občan Havel

Nečekal jsem, že to bude až taková sranda. Smál jsem se až jsem padal ze židle. Čekal jsem spíš zdlouhavý dokument mapující Havlovu politickou kariéru, ale tenhle film se politiky a životopisných údajů dotýká je okrajově. V první řadě se snaží vtipnou formou ukázat Havla jako obyčejného člověka. Bohužel je ale strašně znát, že je to velmi zkácené (sestříhané), některé pasáže jsou utnuté uprostřed, některé důležité etapy jeho prezidentování nezmíněné vůbec. Jsem velmi zvědav na čtyřdílnou televizní verzi (snad do toho Nova nenarve moc reklam). BTW taky jste měli ve výsledku pocit, že Havel je vlastně dětinský metrosexual, který většinu času řeší jestli má správnou košili (případně koberec, vázu od šípka, či hezký pultík) a na všechno potřebuje svolení taťky Klause?:) V těchto dnech před pezidentskou volbou je nejgeniálnější scéna, kde Havel kritizuje Klausovu politiku a mezi posluchači sedí přikyvující švejnar. (01.02.2008)

V každém případě se jedná o zajímavou podívanou, i když, ať se na to koukám jak chci, na mysl se mi vkrádá otázka, zda je vůbec "Občan Havel" dokumentem !? Spíše než o naučný a poučný produkt (dokument) se jedná o voyerismus ze soukromí prvního prezidenta ČR. Rád jsem jej sledoval a v budoucnu si to klidně zopakuji, ovšem ne kvůli poznatkům, ale o připomenutí prezidenta Václava Havla a lidí kolem něho. Po stránce dojmů a z uměleckého hlediska na 90%, po sdělné stránce tak na 10%. Díky těmto dvoum doslova si protiřečícím faktům nemohu hodnotit. (23.11.2008)

Prakticky žádný z televizních a filmových dokumentů o našich polistopadových ale vlastně i reálně socialistických politicích nelze označit za úspěch a většinou troskotá na neschopnosti analyzovat jeho život ze všech stran a maximálně nezávislým pohledem. Obvykle se tak či onak projevuje vztah autora k objektu svého díla. A tenhle nešvar se v plné míře projevil i u Občana Havla. On totiž zaznamenává Havlův život, jeho názory a skutky všude tam, kde ho prezident mezi sebe pustí. Dokument je spolurežírovaný Václavem Havlem a i když se zdá, že odhaluje i nelichotivé prvky o své osobě, je to všechno v rámci jeho režisérské licence. Havel byl vždycky spíš intelektuál a především umělec, který politické dění kolem sebe nedokázal ovlivňovat podle svých představ právě proto, že politickým procesům vůbec nerozuměl a jeho četné pokusy ovlivnit naši politickou scénu končívaly pravidelně průšvihem a měly opačný efekt, než zamýšlel. Nejlíp a pro Václava Havla dost nepříjemně popsal jeho styl, jednání ve svém eseji Politika z divadelních prken Zdeněk Mlynář v polovině 90. let krátce před svou smrtí. Havel neměl rád politické instituce a především politické strany, takže se je snažil vytrvale ignorovat a sázel na silné osobnosti mezi svými přáteli bez ohledu na to, jak je politické strany byly ochotny akceptovat. Jeho politické názory nejsou ani levicové ani pravicové. Jsou ale silně elitářské, myslím, že se blíží tomu, jak funguje íránská islámská republika, tedy jakási "demokracie" řízená radou moudrých. Na jeho mezinárodním ohlasu se podepsala STB a komunistická vláda, která ho šikanovala. Kdyby nebylo reálného socialismu, skončil by nejspíš jako jeden z řady levicových salónních intelektuálů s nepraktickými, ze života odtrženými, ale radikálními představami, jak spasit svět. Tady konkrétně Havel pouští filmaře blízko k tělu jenom tam, kde to uzná za vhodné. Že by vám dovolil udělat si o něm komplexní představu, že by film dal prostor jeho kritikům a analyzoval jeho politické zásahy a rozhodnutí, o tom se vám může jen zdát. Ten, kdo měl už před zhlédnutím dokumentu o Havlovi ty představy, které se film snaží prodat, tak nemusí váhat s návštěvou kina. Ten, kdo k němu má odstup, tak munici k jeho kritice nenajde a celkově je to ztráta času, protože kvalitní dokument by se měl soustředit spíš na obsah, ne na formu. Celkový dojem: 40 %. (29.04.2011)

"Demokracie omezuje ty, kteří ji berou vážně, a zaroveň dává téměř neomezené možnosti těm, kteří jí pohrdají." Taková jsou slova našeho bývalého prezidenta, jehož lidskost a upřímnost sálá z každého okamžiku Občana Havla. Tenhle až neuvěřitelně otevřený a intimní dokument disponuje několika momenty, které mi ještě nějakou dobu pravděpodobně utkví v hlavě; ať už je to rozhovor se Zemanem, který na mě snad poprvé v mém krátkém životě teenagera působil skutečně chytře a sympaticky, nebo příjezd prezidenta Clintona, který zas výborně sedl mé americky založené části duše a připomněl jí doby, kdy Spojené státy ještě patřily k obdivovaným světovým mocnostem. Osobně bych do "prezidentské kuchyně" nahlédla klidně ještě o několik minut déle, byly momenty, které by si dle mého názoru zasloužily víc než několik málo sekund, ale to by pak do oběhu taky asi mohl někdo pustit všech 40 tříhodinových kazet. Občanu Havlovi jakožto dokumentu dávám nakonec čtyři hvězdičky, ačkoliv občan Havel jakožto člověk by jich ode mě dostal plných pět. (28.05.2008)