Pumelice lesní moudrosti

PRO MUŽE: Hodinová kvintesence humoru v podání divadla Sklep. Divadla, jemuž není nic svaté, protože tak to ma byt, tak je to spravne. Bez hluchých míst, bez vycpávkových trapáren. Macháčkův skeč Hajný v mých top 5 nejlepších scének všech dob.  PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Pokud divadlo Sklep není vaším šálkem čaje, madame, pak možná neoceníte ani tento klenot české kinematografie. Zároveň tím vystřelíte mé hodnocení vašich kvalit do kategorie nebetyčná p*ča. (08.10.2012)

"Oblékl jsem si svoje tmavohnědé slipy, které jen tak v duchu přezdívám maskáče, a vyrazil jsem. A víte, mně vám bylo v tu chvíli tak krásně. Snad to bylo částečně dáno i tím, že jsem měl po kapsách svůj párek cvičených lahváčů. Hnědého samečka a zelenou samičku." Trojanův bavič a Hanákův Honza Nedvěd jsou, alespoň pro mě, naprostými vrcholy téhle takřka dokonalé série skečů. Sklep v nejlepší formě! (12.09.2010)

Kvalitou bohužel podobné spíše Besídkám než nedostižným Mlýnům. Výborné Macháčkovo vyprávění, při kterém se do něj vtělil Kovařík z Marečka, velmi dobrá Hanákova parodie, kterou ovšem k dokonalosti přivedl až v pořadu Na stojáka (byť v poněkud jiných oborech, viz třeba: http://www.youtube.com/watch?v=BD6IrxzRxPg ), báječná Trojanova dikce ze Mlýnů (byť vtipy poněkud sušší), zato dvojice fotbalových fanoušků navazuje na to horší z Besídek. Mimochodem mě zaujalo, jakou mají Sklepáci smůlu na "pecku na svíčce". Na tuhle závadu jim kleknul jak traktor v Pražské pětce, tak ten vytuněný žigulík tady. A já dodnes nevím, o co se jedná. (08.08.2012)

Přidávám příslovečný puntík, poněvadž pásku průměrnosti prostřenou polem pichlavé parodie přeskočila Pumelice poslední, přímo perfektní přeúlovkovanou pasáží. Jinak, podle zdejšího hodnocení jsem čekala větší nářez, ale nakonec z toho vylezla krásná satira. Je pomíchaná scénově, žánrově a humorem trochu rozkolísaná, ale hodně pomohla parodie na „Mistra“, populární scénka s fotbalem, Macháčkův závěr, jo, a "nesmrtelná" tečka. 78% (14.03.2015)

Lars von Trier není ve své novější tvorbě tak původní, jak jsem si myslel. Že musel před vytvořením Melanchoile vidět Pumelici, tomu nasvědčují nejen úvodní obrazy (+ automobil na cestě + uvítání před honosným domem konání „největšího potlachu v dějinách naší osady“ + se zpožděním přijechavší očekávaná persona molto grata, jež pak dělá potíže), nýbrž i pozdější „sněžení“. Jen aby to nevypadalo, či snad aby to lépe vypadalo, je motiv dvou bráchů nahrazen dvěma sestrami. Z tohoto úhlu nazíráno je pak už každému zřejmé, že golf je náhražkou za fotbal (motiv 19. jamky na greenu není než kulturně transformovaný slogan „Zelená je tráva“), kouzelná jeskyně (postavená z krásných, voňavých klacků macků) nahrazením do dánštiny i angličtiny nepřeložitelné šoulačky, v rodičích nevěsty pak jasně vidíme jejich předobrazy frkaře a Haňu. Jen s archetypálním Kašpárkem, který vás děti všechny přežije, si Lars Veliký nevěděl rady, což vyřešil jednoduše planetární katastrofou. Pokud jde o Pumelici samotnou, tedy aniž bych chtěl Sklepákům nadržovat, bylo to tak trapné, že se mi z toho dělá pět hvězdiček před očima. Ale nepřehlédněme Dasein strukturu: na jevišti domu slavnost zachraňující posluchači Country radia (kdo neposlouchá, není Čech) jsou titíž, co v útrobách téhož domu prožívají vlastenecké drama, sami jsouce postavami televizního příběhu. Nejkrásnější postavou je samozřejmě hajný. Ne však při své šoulací rozprávce, ale mnohem více právě nadšeným zaujetím, s nímž sleduje ono napínavé dramatické prožívání dramatu. Z komentátorů zauajlo obzvláště jakési přecitlivělé ultravtipné altaica, po němž tuším bude sháňka někde na diskusi u Novinky.cz nebo jiném kolbišti nositelů názorů. Prostě Pumelice jak se patří. (25.10.2012)