Pumelice lesní moudrosti

Lars von Trier není ve své novější tvorbě tak původní, jak jsem si myslel. Že musel před vytvořením Melanchoile vidět Pumelici, tomu nasvědčují nejen úvodní obrazy (+ automobil na cestě + uvítání před honosným domem konání „největšího potlachu v dějinách naší osady“ + se zpožděním přijechavší očekávaná persona molto grata, jež pak dělá potíže), nýbrž i pozdější „sněžení“. Jen aby to nevypadalo, či snad aby to lépe vypadalo, je motiv dvou bráchů nahrazen dvěma sestrami. Z tohoto úhlu nazíráno je pak už každému zřejmé, že golf je náhražkou za fotbal (motiv 19. jamky na greenu není než kulturně transformovaný slogan „Zelená je tráva“), kouzelná jeskyně (postavená z krásných, voňavých klacků macků) nahrazením do dánštiny i angličtiny nepřeložitelné šoulačky, v rodičích nevěsty pak jasně vidíme jejich předobrazy frkaře a Haňu. Jen s archetypálním Kašpárkem, který vás děti všechny přežije, si Lars Veliký nevěděl rady, což vyřešil jednoduše planetární katastrofou. Pokud jde o Pumelici samotnou, tedy aniž bych chtěl Sklepákům nadržovat, bylo to tak trapné, že se mi z toho dělá pět hvězdiček před očima. Ale nepřehlédněme Dasein strukturu: na jevišti domu slavnost zachraňující posluchači Country radia (kdo neposlouchá, není Čech) jsou titíž, co v útrobách téhož domu prožívají vlastenecké drama, sami jsouce postavami televizního příběhu. Nejkrásnější postavou je samozřejmě hajný. Ne však při své šoulací rozprávce, ale mnohem více právě nadšeným zaujetím, s nímž sleduje ono napínavé dramatické prožívání dramatu. Z komentátorů zauajlo obzvláště jakési přecitlivělé ultravtipné altaica, po němž tuším bude sháňka někde na diskusi u Novinky.cz nebo jiném kolbišti nositelů názorů. Prostě Pumelice jak se patří. (25.10.2012)

Moje asi první seznámení se zjevem jménem Macháček v geniální doslova ucvrkávací scénce nimroda popisujícího poslední leč a řek sem si: o tomhle cápkovi bude ještě slyšet:)Tu scénku jsem si z véháeský přehrkal pak ještě xkrát stejně jako ostatní sklepácký "mejnstrým". Pumelice - sto procent a více! sklepáci rocks!! (25.02.2011)

"Oblékl jsem si svoje tmavohnědé slipy, které jen tak v duchu přezdívám maskáče, a vyrazil jsem. A víte, mně vám bylo v tu chvíli tak krásně. Snad to bylo částečně dáno i tím, že jsem měl po kapsách svůj párek cvičených lahváčů. Hnědého samečka a zelenou samičku." Trojanův bavič a Hanákův Honza Nedvěd jsou, alespoň pro mě, naprostými vrcholy téhle takřka dokonalé série skečů. Sklep v nejlepší formě! (12.09.2010)

Rád bych vám tady vyprávěl příběh, který u táborových ohňů vyprávím již hezkou řádku let, a který se mi přihodil právě minulý čtvrtek. Bylo zrovna takové sychravé předjaří, když já jsem se jednoho pozdního odpoledne probudil ve svém kutlochu a rozmýšlel, co s načatým večerem. Stejně jako dost jinejch Sklepáckejch věcí i tohle je pro mě tak nějak rozporuplný... Na jedný straně pitvoření a přehnanost, na druhý straně kilotuna jedinečnejch hlášek a nápadů, surrealistický scénky s neoddiskutovatelnym žánrovym přesahem (padající peří, prolínání reality s absurdníma výjevama, dřevěnej kašpárek...). Každopádně nic srovnatelnýho na český scéně neexistovalo a do dneška ani neexistuje, a i po dvaceti a víc letech se ukazuje, že Sklepácký opusy opravdu svojí nadčasovou hodnotu maj. Mimochodem, po hudební stránce jako vždy dokonalý. (02.02.2015)

Přidávám příslovečný puntík, poněvadž pásku průměrnosti prostřenou polem pichlavé parodie přeskočila Pumelice poslední, přímo perfektní přeúlovkovanou pasáží. Jinak, podle zdejšího hodnocení jsem čekala větší nářez, ale nakonec z toho vylezla krásná satira. Je pomíchaná scénově, žánrově a humorem trochu rozkolísaná, ale hodně pomohla parodie na „Mistra“, populární scénka s fotbalem, Macháčkův závěr, jo, a "nesmrtelná" tečka. 78% (14.03.2015)