Pumelice lesní moudrosti

Co vše zde je možno vidět? Pěkný vztah myslivce ke svému lesu a jaký je jeho vztah s jedním jezevcem, kterého má ve svém rajónu. Sledujeme též fanoušky, kteří prožívají fotbalový zápsa a vidíme je jako osoby v různých rozpoloženích, tedy podle toho jak zápas probíhá. A především umělce, co si vychovává dorostenku, a jezdí pro peníze bavit publikum a jelikož to umí, tak si ty peníze zaslouží! To jen úryvek z toho, nač jsem si právě vzpomenul. (22.06.2010)

Rád bych vám tady vyprávěl příběh, který u táborových ohňů vyprávím již hezkou řádku let, a který se mi přihodil právě minulý čtvrtek. Bylo zrovna takové sychravé předjaří, když já jsem se jednoho pozdního odpoledne probudil ve svém kutlochu a rozmýšlel, co s načatým večerem. Stejně jako dost jinejch Sklepáckejch věcí i tohle je pro mě tak nějak rozporuplný... Na jedný straně pitvoření a přehnanost, na druhý straně kilotuna jedinečnejch hlášek a nápadů, surrealistický scénky s neoddiskutovatelnym žánrovym přesahem (padající peří, prolínání reality s absurdníma výjevama, dřevěnej kašpárek...). Každopádně nic srovnatelnýho na český scéně neexistovalo a do dneška ani neexistuje, a i po dvaceti a víc letech se ukazuje, že Sklepácký opusy opravdu svojí nadčasovou hodnotu maj. Mimochodem, po hudební stránce jako vždy dokonalý. (02.02.2015)

"Oblékl jsem si svoje tmavohnědé slipy, které jen tak v duchu přezdívám maskáče, a vyrazil jsem. A víte, mně vám bylo v tu chvíli tak krásně. Snad to bylo částečně dáno i tím, že jsem měl po kapsách svůj párek cvičených lahváčů. Hnědého samečka a zelenou samičku." Trojanův bavič a Hanákův Honza Nedvěd jsou, alespoň pro mě, naprostými vrcholy téhle takřka dokonalé série skečů. Sklep v nejlepší formě! (12.09.2010)

"...a hrome v pušce je poslední kule. Co naplat hledám vhodný úhel a ve chvílim kdy je všech pět husí v jedné linií, no zkrátka bum prásk rána ozvěna a vše je dokonáno..." "...chci spontáně tlesknout rukama nadhlavou když v tomu - Sluka svůj klikatý let končí v mém obětí". Myslivec Macháček to je prostě přesný - přesně takhle se ty zelený mozky bavěj nad klobásou z divočáka a domácí slivovicí :-). (22.01.2009)

Lars von Trier není ve své novější tvorbě tak původní, jak jsem si myslel. Že musel před vytvořením Melanchoile vidět Pumelici, tomu nasvědčují nejen úvodní obrazy (+ automobil na cestě + uvítání před honosným domem konání „největšího potlachu v dějinách naší osady“ + se zpožděním přijechavší očekávaná persona molto grata, jež pak dělá potíže), nýbrž i pozdější „sněžení“. Jen aby to nevypadalo, či snad aby to lépe vypadalo, je motiv dvou bráchů nahrazen dvěma sestrami. Z tohoto úhlu nazíráno je pak už každému zřejmé, že golf je náhražkou za fotbal (motiv 19. jamky na greenu není než kulturně transformovaný slogan „Zelená je tráva“), kouzelná jeskyně (postavená z krásných, voňavých klacků macků) nahrazením do dánštiny i angličtiny nepřeložitelné šoulačky, v rodičích nevěsty pak jasně vidíme jejich předobrazy frkaře a Haňu. Jen s archetypálním Kašpárkem, který vás děti všechny přežije, si Lars Veliký nevěděl rady, což vyřešil jednoduše planetární katastrofou. Pokud jde o Pumelici samotnou, tedy aniž bych chtěl Sklepákům nadržovat, bylo to tak trapné, že se mi z toho dělá pět hvězdiček před očima. Ale nepřehlédněme Dasein strukturu: na jevišti domu slavnost zachraňující posluchači Country radia (kdo neposlouchá, není Čech) jsou titíž, co v útrobách téhož domu prožívají vlastenecké drama, sami jsouce postavami televizního příběhu. Nejkrásnější postavou je samozřejmě hajný. Ne však při své šoulací rozprávce, ale mnohem více právě nadšeným zaujetím, s nímž sleduje ono napínavé dramatické prožívání dramatu. Z komentátorů zauajlo obzvláště jakési přecitlivělé ultravtipné altaica, po němž tuším bude sháňka někde na diskusi u Novinky.cz nebo jiném kolbišti nositelů názorů. Prostě Pumelice jak se patří. (25.10.2012)