G.I. Joe

Soundtrack Alan Silvestri: 1. Clan McCullen ,2. Mars Industries ,3. Delivering the Warheads ,4. General Hawk ,5. It Must Be Nato's Fault! ,6. King Cobra ,7. What Happened to Her? ,8. I Promise ,9. The Pit Battle ,10. They Intend to Use Them ,11. Snake Eyes ,12. I Have a Target in Mind ,13. The Joe's Mobilize ,14. Northern Route ,15. Who Are You? ,16. Deploy the Sharks ,17. Final Battle ,18. Just About Close Enough ,19. The Rise of Cobra ,20. I'm Not Giving Up on You ,21. End Credits, (09.05.2011)

Bez diskuze film léta... Sommers dostal do rukou tucet hraček, jejichž vztahy jsou komplikovanější než kvantová mechanika, scénář, balancující na hraně nechtěné parodie a seriózního akčního sci-fi výplachu, a spoustu peněz na to, aby se opětovně utopil ve vlastní ztrátě soudnosti. Výsledek? Nikoliv Van Helsing, ale rychle plynoucí, zatraceně cool a zábavné Star Wars pro iPodovou generaci, pro níž jsou světelné meče a kecy o vesmírné Síle příliš "old-school". Beze srandy... G. I. Joe se dá strašně snadno odstřelit jako stupidní reklama na hračky, jejímiž největšími klady jsou křivky Sienny Miller a Rachel Nichols, avšak pokud ve vás stále zůstalo něco málo z desetiletého dítěte, nemůžete ten film nemilovat. Už jen pro jeho famózní akční scény, vedle nichž jsou Bayovy nepřehledné střety plechovek k smíchu, to stojí. A ano, těm holkám to tááák sluší. (06.08.2009)

„Ten výbuch som prežil. Ako tak.“ Blbosť, v ktorej nič nedáva zmysel (dialógy, postavy, príbeh) a kde postavy stvárajú neuveriteľné veci, odporujúce fyzikálnym zákonom a sedliackej logike. Blbosť je jedna vec, DVOJHODINOVÁ blbosť ale druhá. Hoci sa pokladám za fanúšika akcie a v detstve sa ku mne dostali dve čísla komiksu „G.I. Joe“, ktoré v slovenskej mutácii vydal Semic-Slovart, Sommersov nešťastný pokus o filmovú celovečernú adaptáciu prekročil pomyslenú hranicu a stal sa... nezaujímavou koninou. Pokiaľ by boli Arnold Vosloo, Dennis Quaid a Brendan Fraser na plátne častejšie a snímka by mala o 30 minút menej, MOŽNO by som išiel na 60%. Ale iba sa mihnú (hlavný priestor dostali finančne a inak lacní neznámi, mladí herci plus Marlon Wayans) a trvá to dve neznesiteľné hodiny. Akcie je extrémne veľa, trikov detto (až sú rušivé a paradoxne nudné) a ak sa aj chvíľku nedajbože nič nedeje, Sommers do dialógovej scény napchá akčnú retrospektívu, takže ZASA akcia. Ale aby som mu nekrivdil, akcia je miestami neskutočná (čo je plus... asi), efekty mohli byť EŠTE horšie a občas som sa dokonca pousmial („Sme ďaleko od Miami.“). A určite je to lepšie, aspoň pre mňa, ako VAN HELSING. To bola, aj keď sa tomu ťažko verí, ešte väčšia blbosť. (27.05.2011)

Lucasovsko-bondovské dobrodružství v uvědomělém a sebereferenčním digitálním kinu atrakcí, které pro mě osobně bylo velice opojné všeprostupností prostoru - nejenom na poli jedné scény, ale i v návaznosti scén mezi sebou. Nejde o vyprávění a originalitu, nýbrž předvádění možností média, vytrhávání diváka z ponořeného sledování a okázalou digitálnost, u které není podstatné, jak kvalitní triky jsou, ale kolik jich je; o rychlost až uspěchanost, kdy se žene neustále kupředu - k další atrakci. Zatímco předchozí sommersovské blockbustery byly pozoruhodné co do práce s časem, kdy ignorovaly jakoukoliv kauzalitu a byly plné elips, monstra se měnila v rámci jednoho dlouhého záběru a ne několika; tak jeho celovečerní verze animovaných a seriálových dobrodružství vyniká v práci s prostorem, který nezná hranic - postavy prolétávají či se propadávají skrze různé plochy, z podzemní a podmořské základny míří všemi směry, protože nic není uzavřené, analogicky se spojuje podmořský a nadzemský svět mezi záběry a celými scénami. Uvědomělost je patrná na holografických postavách, které procházejí stolem a lidmi, nic není neprůchodné. Nevidět film s dabingem a neuvědomovat si náborovost, přičemž ta je o to úspěšnější, čím lépe je výsledek natočen či vyrenderován, šel bych nejspíš na plný počet. 9/10 (27.08.2009)

Prvních 30 minut jsem nechápal, co se na obrazovce děje, dalších 30 minut jsem se utěšoval nadějí, že jde o parodii na akční blockbustery a teprve cirka po té hodině jsem došel k názoru, že tak pitomé je to doopravdy a že lepší už to nebude. Nečekal jsem od Sommerse pochopitelně žádnou intelektuální nadílku, ale tentokrát jeho akční digitální nářez svým způsobem dospěl k vrcholu, kdy režisér zcela rezignoval na jakoukoli logiku, příběh nebo filmové postavy. Je to ve stylu hvízd, bum, křach, prásk, jen si musíte odmyslet komiksové bubliny. Sem tam do toho zazní nějaká věta nebo výkřik a ty obvykle nedávají v kontextu s obrazem valný smysl. Je to neuvěřitelně infantilní film, který ale nelze považovat za pohádku, je to spíš snímek podle představ 9-letého kluka, který nakukuje večer rodičům přes rameno, když sledují akční film pro dospělé. Zároveň jde o celovečerní reklamu na nejmenovaného výrobce hraček, který rujnuje rozpočet rodičů dětí po celém světě. Objevují se tam statní muži v plastikových oblečcích, létající stroje z příštího století, supermoderní technika, krásné ženy, ale co naplat, je to neuvěřitelně pitomé, byť natočené v tak zběsilém tempu, že si tu pitomost člověk někdy uvědomuje až zpětně. V zásadě je možné dát jakékoli hodnocení, osobně mě štve ten gigantický rozpočet, za který se dalo natočit dvacet jiných filmů, které by měly hlavu a patu. Kdybych měl deset let, dám 4 hvězdičky, ve dvanácti 3, ve čtrnácti 2, v šestnácti 1 a po 18. roce věku bych musel pochybovat o své soudnosti, kdybych tuhle trikama vyfutrovanou blbost neměl poslat, kam patří. Celkový dojem: 10 % za efekty. (21.12.2009)