Réžia:
Darren AronofskyScenár:
Robert SiegelKamera:
Maryse AlbertiHrajú:
Mickey Rourke, Marisa Tomei, Evan Rachel Wood, Mark Margolis, Todd Barry, Wass Stevens, Judah Friedlander, Marcia Jean Kurtz, John D'Leo, Ajay Naidu (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Na konci 80. let zaplňoval Randy „The Ram“ Robinson, profesionální wrestler, titulní stránky novin. Nyní, o dvacet let později, se těžko protlouká životem a ve školních tělocvičnách a komunitních centrech kolem New Jersey dělá vystoupení pro hrstky nezdolných wrestlingových fanoušků. Své dceři se odcizil a není schopen si udržet skutečný vztah. Randy žije pro vzrušení z show a pro obdiv svých fanoušků. Nicméně infarkt ho donutil odejít do důchodu. Pomalu si začíná zvykat na novou situaci a oceňovat stav svého života – snaží se znovu spojit se svou dcerou a rozvinout vztah se stárnoucí striptérkou. Nic z toho se však nedokáže vyrovnat lákání ringu a wrestlingové vášni, které hrozí, že ho opět pohltí. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 462)
Ani mé třetí setkání s tvorbou Darrena Aronofského neskončilo dobře, i když tentokrát za to nemůže ani tak osoba režiséra, jako především námět, jehož prostředí a hrdinové mi prostě přijdou odpudivé. Wrestling považuju za pokleslou zábavu, i když to je především problém poptávky publika bažícího po nových gladiátorských zápasech. Nemám navíc nijak v lásce ani Mickeyho Rourkeho a s čestnou výjimkou Angel Heart mě žádný z jeho snímků nepřivedl k nadšení. A do třetice všeho, jeho hrdina mi nepřišel ani trochu sympatický a za svůj osud si mohl se vším všudy sám. Vybral si a zaplatil svou cenu. Jeho obsazení přitom sedí - vzhledem k jeho boxerským úletům a povaze je typově obsazený přesně. Do nějaké velké hloubky ten film určitě nejde, je předvídatelný a postavy, ať už hlavního hrdiny nebo striptérky, která jak jinak je zároveň starostlivou matkou a touží po úniku z tohohle zkaženého prostředí, zavání tak trochu kýčem. Celkový dojem: 45 %. ()
Velmi intenzivní zážitek, jak už je u Aronofskyho zvykem. Pochodující kamera dělá divy, sblížení se s postavou stárnoucího wrestlera (Chápe vůbec někdo tenhle "sport"? To má fakt nějaké obecenstvo?) je díky ní velmi usnadněno. The Wrestler je vlastně jeden z nejvíce unavujících filmů co jsem viděl - ale ne v tom smyslu, že se u něj divák nudí, ale že po jeho zhlídnutí bude fyzicky vyčerpán. Ten film má opravdu takovej účinek, že se mi zdá, že jsem to zažil skoro na vlastní kůži. Au. Pětihvězdí ode mne Aronofsky tentokrát nedostane, ale chybělo málo (na několika místech to celkem zřetelně ztrácí tempo). PS: Připomněla závěrečná scéna svým stylem ještě někomu geniální zakončení Butch Cassidy and the Sundance Kid? ()
Na konci 80. rokov zaplňoval Randy „The Ram“ Robinson, profesionálny wrestler, titulné stránky novin. Teraz, o dvacať rokov neskôr, sa ťažko prebíja životom a v školských telocvičniach a komunitných centrách okolo New Jersey, robí vystúpenia pre hŕstku nezdolných wrestlingových fanúšikov. Slušný scenár s kvalitným hereckým obsadením robí s Wrestlera výbornú ťažkú drámu. ()
V důsledku se mi Wrestler líbil více než Rekviem za sen – alespoň po stránce emocionální mě odrovnal silněji. Zatímco Rekviem je lineárním a estetizovaným obrazem zkázy, příběh Rama Robinsona obsahuje více vrstev. Aronofsky se stáhl do pozadí a maximální prostor otevřel strhujícímu herectví Mickey Rourka a také hře s žánrovými očekáváními. Obava, že Wrestler skončí u heroického patosu překonání sebe sama, se naštěstí nepotvrdila, ba naopak. Devastace těla, neschopnost navázat emocionální vztahy a existovat plnohodnotně mimo prostor bolestivé přetvářky jménem wrestling – všechny tyto motivy zakládají na čisté a nefalšované drama. Nemám, co bych brilantně a chytře vystavěnému filmu vytkl, Aronofsky umí klamat tělem jako skutečným wrestler, ale není pochyb o tom, že krev a bolest jsou skutečné. Divado někdy zraní víc než skutečnost. Wrestler je dalším z režisérových drastických portrétů spodiny americké společnosti. Pro mě zatím nejsilnější film roku. ()
V USA maj fakt zajímavej systém prodeje uzenin v supermarketu. Člověk si tam vezme lístek s pořadovym číslem jako v nějaký posraný bance nebo na poště a pak čeká, až žena (nebo v tomto případě muž) za pultem jeho číslo zavolá. Tak z toho by mi asi jeblo. Druhá a zároveň poslední zajímavá věc na filmu je Marisa Tomei. Její role je sice v podstatě zbytečná, ale je neuvěřitelný, jak ženská v takovym věku může vypadat zachovale. Téměř celou dobu se polonahá kroutí někde u tyče a rozhodně teda je, na co se dívat. A ten zbytek? Čuměl jsem na Mikyho Šourka, jak tam řeší nějaký svoje problémy, ať už rodinný, zdravotní nebo pracovní, ale nepřišlo mi to ani zajímavý, ani dramatický, ani vtipný, ani napínavý... Všechno mi to bylo naprosto ukradený. Čekal jsem aspoň třeba nějakej dechberoucí závěr (podobně jako v Requiemu za sen), ale dočkal jsem se jen trapnýho klišé. Nutno dodat, že film mi nějak vyloženě nevadil ani mě nenasral, prostě jenom kolem mě tak nějak proplul a nic ve mně nezanechal. ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (32)
- Poslední premiéra filmu se uskutečnila přesně 1 rok a 19 dní po té první - konkrétně 24. září 2009 na Slovensku. (Devitka)
- Film byl íránskými médii označen jako protiíránský, protože si Randy (Mickey Rourke) v ringu vztekle přerazí o koleno tyč s vlajkou této zěmě. Také se jim nelíbila postava Ajatolláha (Ernest Miller), který nosí směšné plavky v barvách íránské vlajky a se symbolem "alef", reprezentujícím první písmeno ve slově Alláh. (Riker)
- Mickeyho Rourkea (Randy Robinson) mimo Afa Anoa'i trénovali také Jon Trosky a Tom Farra, kteří si ve filmu také zahráli menší role. (Riker)
Reklama