Wrestler

Dost možná nejtalentovanější režisér Hollywoodu opět natočil komorní drama, od dob Rekviemu za sen a opět se mu to povedlo na více jak sto procent. U něj jsem totiž nebyl schopný brečet na konci filmu, já jsem z toho byl už hotovej v prostředku a jak se to táhlo dál, tak mě to více a více ničilo, ale přitom naplno udivovalo. Film se nespecifikuje na danou osobu, spíš je to hodně o fikci, ale také pravdě, která se s kouzlem wrestlera nese a nést vždycky bude, jenže co se stane když všecky sny se rozplynou v oblaku dýmu, to si právě bere na mušku samotný režisér a mně se to upřímně hodně líbilo, jako každý jeho film. Všechny aspekty filmu jsou totiž dokonalé. Mickey Rourke v roli wrestlingového hráče, titulní skladba od Bruce Springsteena, která vyhrává ceny a táhne se nevtíravě celým filmem tak samotná práce režiséra a samozřejmě herci okolo. Ten film má šmrnc, není to žádná životopisná výpověď kohosi, ale celková výpověď sportu, který lid v americe baví více než by bylo zdrávo, a málokdo ví, jak to opravdu funguje v jeho zákulisí, a na to jsem se právě hodně těšil, až nám ho režisér sám ukáže. The Wrestler je dílo, které opět dokazuje, co se v Aronofskym skrývá. Ten talent, ta píle, ten fakt, že film ubíhá tak plyně, jakobyste dýchali Randymu na záda celé dvě hodiny. Tak silný filmový zážitek se mi nenaskytne každý den. Mickey Rourke zahrál svojí životní roli, a ačkoliv jsem ho příliš neznal, teď už na něj nezapomenu. Doufám, že za to dostane Oscara. Zasloužil by si to. Stejně jako samotný film nebo titulní skladba od Bruce Springsteena. The Wrestler je opravdu hodně silný film. (14.01.2009)

Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce. (26.06.2009)

Existenciální, místy nechtěně vtipné (jak jinak reagovat na absurdní wrestlingové zápasy, než smíchem) drama. Na imdb.com překvapivě 59. film z top 250. Musel bych ho nejspíš ještě vidět vícekrát, abych ho mohl plně docenit a najít v něm to co jsem v něm zatím nenašel. Už teď ale musím uznat jednu věc, Aronofsky velmi autenticky navázal na vlnu NEW HOLLYWOODU, aniž by to zavánělo pózou nebo neumětelstvím, stroze a bez příkras, Rourkův Robin / Randy "The Ram" zvládá dobře jen jednu věc, v ostatním selhal (rodina, dcera, organizace vlastního života), začlenění do běžné společnosti moc nefunguje, tak co dál ?? (NA SVOBODĚ, PŮLNOČNÍ KOVBOJ). (22.02.2009)

V důsledku se mi Wrestler líbil více než Rekviem za sen – alespoň po stránce emocionální mě odrovnal silněji. Zatímco Rekviem je lineárním a estetizovaným obrazem zkázy, příběh Rama Robinsona obsahuje více vrstev. Aronofsky se stáhl do pozadí a maximální prostor otevřel strhujícímu herectví Mickey Rourka a také hře s žánrovými očekáváními. Obava, že Wrestler skončí u heroického patosu překonání sebe sama, se naštěstí nepotvrdila, ba naopak. Devastace těla, neschopnost navázat emocionální vztahy a existovat plnohodnotně mimo prostor bolestivé přetvářky jménem wrestling – všechny tyto motivy zakládají na čisté a nefalšované drama. Nemám, co bych brilantně a chytře vystavěnému filmu vytkl, Aronofsky umí klamat tělem jako skutečným wrestler, ale není pochyb o tom, že krev a bolest jsou skutečné. Divado někdy zraní víc než skutečnost. Wrestler je dalším z režisérových drastických portrétů spodiny americké společnosti. Pro mě zatím nejsilnější film roku. (13.07.2009)

Cassidy: "Fuckin' 80's man, best shit ever!" Randy: "Bet'chr ass man, Guns N' Roses! Rules." Cassidy: "Motley Crue!" Randy: "Yeah!" Cassidy: "Def Leppard!" Randy: "Then that Cobain pussy had to come around and ruin it all." Cassidy: "Like theres something wrong with just wanting to have a good time." Randy: "I'll tell you somethin', I hate the fuckin' 90's." Cassidy: "90's fuckin' sucked!" Randy: "The 90's fuckin' sucked." (02.04.2011)