Philadelphia

Zdá se mi, že tento film je příliš přeceňovaný. Má jistá pozitiva, která mu nelze upřít. Poukazuje na vážné společenské problémy týkající se diskriminace nevyléčitelně nemocných lidí a předpojatost společnosti vůči homosexuálům jako podivných individuí nepatřících mezi normální lidi. Domnívám se, že vůči minulosti se již situace trochu posunula k lepšímu, ale netvrdím, že je uspokojivá. Námět, se kterým film může pracovat, je tedy dobrý. Teď ale to vlastní provedení. Film se k mé nelibosti až příliš úpěnlivě drží své základní kostřičky. Od momentu, kdy se divák dozví, že má hlavní hrdina Andrew Beckett AIDS, odvíjí se vše očekávatelným způsobem až do úplného konce. V ději nedochází k žádným překvapením ani zajímavým momentům. Vše je jen o tom, že pár „hodných“ lidí soucítí s hlavním hrdinou a snaží se mu pomoci (podpořit ho) v jeho beznadějném boji, zatímco ti na druhé straně se mu cynicky vysmívají a nechávají mu to vše vyžrat, aby si to pak na závěr mohli vyžrat sami. Pozice, kterou v příběhu sehrává postava Denzela Washingtona, působí od začátku nevěrohodně. Myšlenka, že snaha pomoci bezmocnému chudákovi vychází čistě z jeho charakteru a přirozených dobráckých povahových rysů se hodí spíš do pohádky než do vážného dramatu. Kdyby bylo někde vysvětleno, že měl nějakou špatnou životní zkušenost, díky čemuž nyní na rozdíl od ostatních právníků má vůli a osobní ambice příp. závazek vůči sobě samému hlavnímu hrdinovi pomoci, působilo by to jistě věrohodněji. Chtělo to zkrátka více si pohrát s charaktery jednotlivých postav. Film dokonce ani neobsahuje žádné vedlejší dějové linie, které by tomu daly něco navíc. Vše stále míří jedním směrem hlavní dějové linky, která čistě spoléhá na herecký výkon Toma Hankse. Ten sice hraje výborně jako vždy, ale na zlepšení celkového dojmu to prostě nemůže stačit. Za další nešťastnou věc považuji, že se výrazná část děje odehrává přímo v soudní síni. Takových filmů již byla natočena spousta a některé velmi dobré, které nepůjdou tak lehce překonat. Soudní síň se stala šablonou mnoha filmů a těžko zde lze zaujmout něčím překvapivým. Všechno tohle tak ještě více táhne celý film do stereotypu. Sečteno podtrženo to vidím tak na 50%. Dvě hvězdy je málo, tak dávám 3 za námět, hudbu a dobrý herecký výkon Toma Hankse. (07.10.2010)

Když se nad tím poctivě zamyslím (auvajs, to je námaha), je mi jasné, že se jedná o sbírku klišé. Hrdina, takto nespravedlivě perzekvovaný vzor všech ctností. Odhodlaný právník. Odporný, bigotní, zpátečnický protivník. Všemi myslitelnými cestičkami se ubírající soudní proces s očekávanými proslovy obou stran. Velká láska, které se postaví do cesty smrtelná nemoc jednoho z partnerů. Ano, kdyby klišé mohlo zasytit, tak by jen zásluhou Philadelhie nemusela polovina světa hladovět. A víte co? Je mi to úplně jedno. (01.09.2007)

Vo Philadelphii mi rozhodne chýbalo lepšie vykreslenie Andyho vzťahu s jeho partnerom, detailnejší záber na Joeovu zmenu pohľadu na homosexuálov a zobrazenie dopadu sporu na jednotlivých členov firmy. Snímku som si celý čas užíval a Hanks s Washingtonom boli pomerne schopní, ale k dokonalosti chýbalo ešte veľa. (11.06.2019)

Ano, ve Philadelphii je možno pocítit určitý kalkul a možná i poněkud samoúčelné zbagatelizování tématu homosexuality + AIDS, ale to zdaleka nestačí na zruinování jinak velmi pěkného filmu (o nepěkných věcech). Jednak ten útok na city je vybudován precizně a ve výsledku skutečně funguje, takže přináší divákovi dosti silný zážitek a také ani ta sonda do hlubin "nenávistivé" společnosti není úplně k zahození, naopak až nebezpečně připomíná realitu... Je zajímavé sledovat reakce okolí na ožehavé téma a vývin postav (D. Washington), scenáristé zkrátka neodvedli vůbec špatnou práci a Tom Hanks? Zasloužený Oscar mluví za vše... 8/10 (25.09.2008)

V podstatě strašně okatý doják, který proti tehdejšímu brojení proti homosexualitě šel cestou totálního odporu. Hrdina Andy je zde podáván jako prototyp takřka dokonalého a hodného člověka, skvělého právníka a čestného muže, a strana soupeřící je až odporně omezená (ti odporní dědci mi v paměti nějakou tu dobu setrvají, ale přesto je všechny s přehledem převálcuje Mary Steenburgen se svým ohavným "Fakt"). Celá Philadelphia je vlastně strašlivě neobjektivní a černobílá, ale na svojí dobu ohromně odvážná, navrch s dokonalými hereckými výkony. I přes svoje jasné výtky musím dát pět, protože mě ten film zasáhl, a na konci slzu neuroní snad jen ten nejomezenější a nejbigotnější hlupák. (15.05.2007)