Dvanásť

Dvanáct porotců je přesvědčeno, že mladík zabil. Tedy, dokud jeden z nich nevznesl námitku a nezpochybnil jejich rozhodování. V tom okamžiku se rozjede kolotoč názorů, debat, životních příběhů a zkušeností, které povedou k jednotnému hlasování...vinen či nikoliv? Prázdná tělocvična, dvanáct lidí, dvanáct různých profesí, dvanáct názorů, ale jen jeden hlas! Slušné ruské drama, ikdyž trochu delší a místy ubírající se k nudným monologům, aby pak opět vygradovalo ve vypjatou situaci. Zajímavosti: Ptáček, který si zvolil svobodu a vyletěl ven, za necelé dvě hodiny umrzl ve sněhové vánici. :-) 75% (28.02.2009)

Navzdory podivně zkratkovitému konci, nepadnoucím "Fincherovským" střihům a efektům (to naštěstí jen občas) a hlavně neuvěřitelně trapnému vymačkávání slz Nikity Michalkova v rozuzlení filmu (důstojník ruské armády jako morální hrdina celého spektáklu - Putin by měl z kamaráda radost) jde o extrémně dobře zahranou, strhující, až divadelně intenzivní záležitost. Téměř všechny "výstupy" jednotlivých porotců jsou vynikající a přesto, že má film 150 minut, vám to ani nepříjde. Předlohu "Dvanáct rozhněvaných mužů" jsem bohužel neviděl, budu si ji muset sehnat. 12 = nakonec dost příjemné překvapení = 8,5/10 PS: zapomněl jsem dodat, že hudba stojí za houby (24.10.2008)

Správa, že Michalkov ide režírovať ruský remake Lumetovej klasiky, mi pripadala dosť wtf. Prečo by to robil? Asi bude mať niečo za lubom. To, čo si vybral zo starého filmu, funguje výborne. Podobné charaktery postáv a zápletka. Bohužiaľ sa rozhodol film urobiť omnoho dlhším, ako by mu slušalo a toto naťahovanie brzdí tempo, ktoré tak slušalo filmu z dávnej histórie. Lenže potom príde záver, premyslený šokujúci zvrat dodá filmu nový rozmer a tak môžem zabudnúť na spomínané nedostatky a film vrele doporučiť. (21.05.2012)

12 je syrové konverzační drama Nikity Michalkova, které dosahuje výborných kvalit, přestože (snad chápete..) se jedná o remake. Trvá přes 2,5h a formálně začíná schůzkou 12 mužů/porotců, kteří mají rozhodnout o vině/nevině čečenského chlapce, který zabil/nezabil svého otčíma. Nechci tady spoilerovat, proto jen nekonkrétně.. rozjezd snímku je poměrně vlažný, pomalou cestičkou se však příběh, odehrávající se provizorně mezi stěnami staré tělocvičny, odvíjí směrem, který začíná být velmi zajímavý i ožehavý zároveň. Někteří členové poroty mění svá rozhodnutí, jiní se svého bezmezně drží. Je zajímavé sledovat, jak si režisér pomohl k posunování děje (upozorňuji, že jsem původní verzi zatím neviděl) pomocí vyprávění příběhů samotných porotců. Výkony samotných herců (jednoho si i zahrál právě Michalkov) jsou naprosto přirozené, je až zarážející jak neuměle působí. Samotná atmosféra filmu mi pak připomněla Karamazovi Petra Zelenky. Ještě abych se vyjádřil k údajnému silnému politickému podtextu 12.. já ho tam - naštěstí - nenašel. (01.11.2008)

Michalkov vzal naprostou klasiku a ve výhni svého tvůrčího génia ukul svoji vlastní verzi, která ovšem ani zdaleka NENÍ tím známým příběhem jedné místnosti a několika lidských osudů. Tady jde o řadu příběhů, typicky ruských a úžasně vyprávěných, ozdobených velmi rozdílnými a bez výjimky přesvědčivými hereckými výkony pánů, které nijak zvlášť horlivý příznivec ruské kinematografie už mohl vidět, ale které možná ani nezná jménem. Velmi oceňuji především změnu motivace hlavního hrdiny, který není tím od počátku jasným Spravedlivým klaďasem v bílém obleku. I další inovace jsou pro atmosféru filmu přínosem - chlapec, o jehož osud se tu hraje, již není neznámou figurou stojící kdesi za kulisami, ale skutečným, živým člověkem. Novinky a jinakosti dané tu mentalitou autora, tu zase kulturou jeho země, však neznamenají žádný odklon od toho, co od Mistra známe už z dřívějška - Michalkovův úžasný vypravěčský talent a jeho důkladnost v práci s obrazy i zvuky jsou tu opět přítomny v celé parádě. O to víc pak zamrzí, že jsou pohřbeny nejzávěrečnějším ze závěrečných dějových (půl)obratů, který je někde HODNĚ jinde, než bych byl ochoten přijmout. I tak je tato Dvanáctka nepochybně jednou z velkých filmových událostí a mrzelo by mě, kdybych ji už nikdy znovu neviděl. Konečný verdikt 80%, ve vrcholně povznesené náladě pak o deset procent více. (25.12.2008)