Dvanásť

Tak teda nevím jestli jsem viděl stejnej film jako ostatní, ale já viděl utahanou a rozvleklou nudnou Rusáckou kdákárnu která si bere kostru z Americké verze a dotvořuje si ji po svým tak, že přidá hodinu nesmyslných kydů o ničem. Otravný uřvaný postavy pak pronáší nesmyslný monology snaží se asi rádoby hrozně moralizovat a mění názor jak nesvéprávní chovanci ústavu pro dementní děti. Případem a fakty se zabývají minimálně nikdo tu není schopný nic vyargumentovat. První nerozhodnej porotce vlastně ani neví proč hlasuje nevinen a ostatní mění názory sami od sebe, nepodloženě, vyumělkovaně, nelogicky. Ve spojení se smrtící stopáží se z toho tak stává záležitost k nepřežití. Pokud si nechcete kazit dojem z původního filmu, tak se tomuhle raději vyhněte.40% (17.01.2016)

Je to strašlivá odvaha pustit se do srovnání s rozhněvanými muži. Přistupoval jsem k tomu s velikou nedůvěrou a opatrností. Ale dopadlo to skvěle. Zůstalo napětí, přibylo humoru (i toho nejčernějšího). Herecky dokonalé a navíc obohacené o socialisticky-carsko-ruské reálie. Není to remake v pravém slova smyslu, ale o to lépe. (25.04.2009)

Zejména se mi líbí jedna ve filmu použitá metafora (která je vlastně shrnujícím poselstvím celého díla): Školní tělocvičnou, kde dvanáct porotců zasedá, vede kvůli někdejší chybě v centrálním plánu už čtyřicet let kanalizační potrubí - na což v průběhu snímku kriticky upozorní hned několik hrdinů. Na konci však porotce, kterého hraje Michalov, odhalí jejich pokrytectví: Všichni potrubí (tento symbol nepravosti ve věcech veřejných) odsuzují a dělají si z něj srandu - nikdo z nich však není ochoten osobně se angažovat při jeho odstranění, "a tak není pochyb, že tu tahle trubka bude ještě alespoň dalších čtyřicet let". A právě tato ústřední myšlenka zásadně liší novou ruskou verzi 12 rozhněvaných mužů od té původní americké: Henry Fonda ve starém filmu prosazoval dodržování zákonnosti. Postava Nikity Michalkova jde dál, když říká: Legalita není ničím, pokud se dodržování zákonů stalo formalitou nebo pokud jsou tyto zákony nedostatečné. Legalita není ničím bez osobní angažovanosti. "Nad zákonem někdy stojí milosrdenství," doplňuje hlavní úvahu citát v závěru. - Co mi v tomto pozoruhodném filmu naopak poněkud vadí jsou některé přehnaně (jaksi na efekt) vyhrocené dramatické situace a možná také poněkud scénáristicky nepromyšlený způsob, kterým porotci dospějí k závěrečnému resumé (nejednou někteří z porotců tahají jakoby mimochodem z rukávu zásadní informace k projednávanému případu, ke kterým by se jen těžko mohli ve skutečnosti dostat - scénáristé tedy občas spějí k pointě skrze princip deus ex machina). (13.07.2008)

Raději žít volně v nebezpečném světě kolem, než v bezpečí klece kteréhokoliv druhu... Aneb neuvěřitelně poučný pohled na ruskou mentalitu obecně. Dovolila bych si citovat MF Dnes, respektive jejího redaktora, který v jistém článku připomíná: "Rusové jsou pro zbytek světa, především pak pro Evropu, záhadou. Objímají vás, líbají vás, dojemně plačíc na vašem rameni, aby vám v ten samý moment vrazili kudlu do zad." Rusko bylo, je a bude vždycky pro ostatní kolem neprostupné a nepochopitelné. A jak názorně dokládá i Michalkov ve svém nejnovějším filmu, ačkoli je Rus nespokojen se současným stavem věci, není schopen s ní cokoliv udělat. Ale hutné a myšlenkově mnohovrstevnaté "12" odkrývá i mnoho jiných podob současné matičky Rusi. Jednotlivé střety postav jsou dechberoucí - vyčnívá mezi nimi především taxikář, doktor z Kavkazu nebo vědec/vyléčený alkoholik. Každá z postav symbolizuje jinou životní zkušenost, jiný přístup ke světu. Všechny něco spojuje a něco dělí. A když už se nakonec dokáží shodnout na verdiktu, přichází Michalkov v pozici deux ex machina, aby nahlodal divákovo přesvědčení o zakořeněném stereotypu práva, spravedlnosti a trestu. (27.09.2008)

Dvanásť mužov v telocvični, dvanásť ich životných príbehov a jeden verditkt nad čečenským chlapcom obvineným z vraždy. Nikita Michalkov ma tresol päsťou priamo medzi oči, krásne podal mentalitu ruského človeka a sčasti aj objasnil ruský pohľad na tento kaukazský národ. Všetkých 12 hercov sú silné osobnosti, divák má dosť času si k nim vypestovať vzťah, 160 minút ubehlo, ako keby som pozeral večerníček a ostali mi zase raz len otvorené ústa. (28.03.2009)