Dvanásť

Maximálně v 1% případů nejsou remaky filmů zybtečné. Film 12 rozhodně patří do této minority a obhajuje své právo na existenci. Vsazení děje do ruských reálií se vším všudy je tak zásadní změnou, že větší snad ani být nemůže. Film je totiž prodchnut ruským duchem a tak není jen fascinující krminálkou, ale i výpovědí o nátuře ruského člověka. Film tak skvěle funguje jako detektivka, jako drama a někdy také jako sociologická sonda. Ne vždycky mi sedne ruské hrerctví, ale zde jsem neměl s žádnou postavu nejmenší problém a tak jediné co filmu vytýkám je občasná přitaženost za vlasy, resp. malá věrohodnost, některých motivů a činů. Michalkov je prý silný přívrženec Putina, dílo by ale mělo být posuzováno nezávisle na svém autorovi a to se mi doufám podařilo. (12.08.2010)

Občas, hlavně ze začátku mi byla dost proti srsti ta typicky ruská filmařina (nedokážu posoudit do jaké míry je to vlastně jen obraz skutečné nátury kovaných Rusů), která na mě jako na člověka odkojeného především Hollywodem vždy působí lehce naivním a hlavně přehrávajícím dojmem. Prvních několik minut se prostě téměř všichni porotci chovají jak dementní puberťácké figurky, které nám chtě nechtě nutí brilantním ruský humor. Až postupem času jsem jim začal přicházet na chuť a brát je jako skutečné lidi. A pak jsem si Michalkovův remake skutečně užil. 16.1.10 - Právě jsem viděl americký originál - Nejdřív mě teda zklamalo, že Michalkův remake, který jsem viděl první je skutečně přesný REMAKE, myslel jsem si, že z originálu pouze převzal koncept porotců, rozhodujících se nad osudem obžalovaného, ale že se bude jednat o naprosto shodný případ a shodné charaktery pouze lokalizované a přizpůsobené naturelu, to mě zaskočilo. O to více si vážím originálu, který sice ve výsledku není tak propracovaný (ono do hodinky navíc se vejde spousta hloubky:-)), ale koukatelnější, pro obyčejného konzumenta stravitelnější a bez prapodivně přehrávajících Rusů. A proto z původních pěti hvězdiček jednu odebírám, tu za nápad! (27.08.2009)

Už v komentári k Friedkinovej verzii som uviedol, že ambíciou tvorcu musí byť nakrútiť remake inak alebo lepšie, prípadne inak a lepšie. A v tomto konkrétnom prípade bolo potrebné disponovať aj určitou dávkou drzosti, pretože Lumetov film znesie aj po polstoročí tie najprísnejšie kritériá. Friedkinovi jeho snaha nevyšla, ale Michalkovovi sa nadmieru podarila. Prenos deja do ruského prostredia urobil z filmu dielo, ktoré sa na originál ponáša iba v základných rysoch. Inak je to dokonale ruský film s vynikajúco vykreslenými ruskými postavami a reáliami. Zaujímavý divácky zážitok znižuje iba nadmerná dĺžka filmu. Niekoľko scén bolo možné a vhodné vypustiť a výsledok by bol ešte lepší. (16.07.2011)

Je to strašlivá odvaha pustit se do srovnání s rozhněvanými muži. Přistupoval jsem k tomu s velikou nedůvěrou a opatrností. Ale dopadlo to skvěle. Zůstalo napětí, přibylo humoru (i toho nejčernějšího). Herecky dokonalé a navíc obohacené o socialisticky-carsko-ruské reálie. Není to remake v pravém slova smyslu, ale o to lépe. (25.04.2009)

Ruská verzia Dvanástich rozhnevaných mužov nie je tak pôsobivá ako originálna americká verzia. Hoci prináša ruské reálie, dialógová bitka tu nie je taká účinná, dokonca niektoré kecy sú tu zbytočné. Film je predĺžený o zábery z mladosti obvineného, a tak je tá stopáž takmer neúnosná. Herci tu boli nevyrovnaní a málo výrazní v porovnaní s pôvodným spracovaním. Záver je naozaj fajn, problémom je, že málokto sa k nemu možno dostane. (20.08.2017)