Dvanásť

„Včera jsem si ukopl palec, takže hlasuju pro nevinen.“ – „Inu što, padumajem“. Michalkov vzal původní, do podoby klenotu dokonale vybroušený příběh, rozmlátil ho na kousky, ty pak zamíchal a shrnul na jednu hromádku. Pak vzal dvanáct ruských monologů, některé geniální jiné nesmyslné, které nasypal na druhou hromádku. Pak si sedl, bral namátkou tu z jedné, tu z druhé strany, a postupně z nich slepoval film. Výsledkem je téměř tříhodinových nelogický chaos, plný typicky ruských žvástů, ze kterého se zcela náhodně a bez nějakých souvislostí či logiky, občas vynoří kousky původního příběhu. Jednotliví porotci, většinou poněkud bizarní figurky, mění hlasy zcela chaoticky a bez zjevného důvodu, vypráví historiky, které jsou v některých případech fascinující, jindy pitomé, a většinou s případem nijak nesouvisí a nemají žádnou argumentační hodnotu. Přesto na jejich základě ti lidé mění své hlasy o vině a nevině. Stejně nesmyslná mi ovšem přišla i závěrečná argumentace porotce Nikity Michalkova, který zaujal snad jen tím, že vypadal jako Sean Connery. To vše doplněno prostřihy do minulosti obviněného, které samy o sobě nejsou nijak zvlášť objevné. Pro mě jednoznačně zklamání. A to jsem se tak těšil. (21.05.2015)

Maximálně v 1% případů nejsou remaky filmů zybtečné. Film 12 rozhodně patří do této minority a obhajuje své právo na existenci. Vsazení děje do ruských reálií se vším všudy je tak zásadní změnou, že větší snad ani být nemůže. Film je totiž prodchnut ruským duchem a tak není jen fascinující krminálkou, ale i výpovědí o nátuře ruského člověka. Film tak skvěle funguje jako detektivka, jako drama a někdy také jako sociologická sonda. Ne vždycky mi sedne ruské hrerctví, ale zde jsem neměl s žádnou postavu nejmenší problém a tak jediné co filmu vytýkám je občasná přitaženost za vlasy, resp. malá věrohodnost, některých motivů a činů. Michalkov je prý silný přívrženec Putina, dílo by ale mělo být posuzováno nezávisle na svém autorovi a to se mi doufám podařilo. (12.08.2010)

Výborný, ale hodně náročný film. Původní americkou verzi s Fondou a Voskovcem samozřejmě považuju za naprostou klasiku a za jedno z nejlepších dramat vůbec, a proto jsem byl hodně zvědavý na ruský remake. Ten je ozvláštněný nádechem mystična, prostřihy na obviněného chlapce a ruským pohledem na život vůbec. Michalkov se snažil do filmu vtěsnat i trochu životní filozofie, což mu rozhodně neberu, ale myslím si, že to poberu pořádně až při další projekci (na kterou se rozhodně chystám!). Hudba, kamera a střih byly dobré, ale příběh stojí na Michalkově vypravěčském umění a zejména na HERECKÝCH výkonech, které mě osobně docela odbouraly ;-) Film samozřejmě není bez chybičky, ale ikdyž možná nebudu moc objektivní, hodnotím plným počtem; skvělý filmový zážitek. (14.06.2009)

Občas, hlavně ze začátku mi byla dost proti srsti ta typicky ruská filmařina (nedokážu posoudit do jaké míry je to vlastně jen obraz skutečné nátury kovaných Rusů), která na mě jako na člověka odkojeného především Hollywodem vždy působí lehce naivním a hlavně přehrávajícím dojmem. Prvních několik minut se prostě téměř všichni porotci chovají jak dementní puberťácké figurky, které nám chtě nechtě nutí brilantním ruský humor. Až postupem času jsem jim začal přicházet na chuť a brát je jako skutečné lidi. A pak jsem si Michalkovův remake skutečně užil. 16.1.10 - Právě jsem viděl americký originál - Nejdřív mě teda zklamalo, že Michalkův remake, který jsem viděl první je skutečně přesný REMAKE, myslel jsem si, že z originálu pouze převzal koncept porotců, rozhodujících se nad osudem obžalovaného, ale že se bude jednat o naprosto shodný případ a shodné charaktery pouze lokalizované a přizpůsobené naturelu, to mě zaskočilo. O to více si vážím originálu, který sice ve výsledku není tak propracovaný (ono do hodinky navíc se vejde spousta hloubky:-)), ale koukatelnější, pro obyčejného konzumenta stravitelnější a bez prapodivně přehrávajících Rusů. A proto z původních pěti hvězdiček jednu odebírám, tu za nápad! (27.08.2009)

Michalkov vzal naprostou klasiku a ve výhni svého tvůrčího génia ukul svoji vlastní verzi, která ovšem ani zdaleka NENÍ tím známým příběhem jedné místnosti a několika lidských osudů. Tady jde o řadu příběhů, typicky ruských a úžasně vyprávěných, ozdobených velmi rozdílnými a bez výjimky přesvědčivými hereckými výkony pánů, které nijak zvlášť horlivý příznivec ruské kinematografie už mohl vidět, ale které možná ani nezná jménem. Velmi oceňuji především změnu motivace hlavního hrdiny, který není tím od počátku jasným Spravedlivým klaďasem v bílém obleku. I další inovace jsou pro atmosféru filmu přínosem - chlapec, o jehož osud se tu hraje, již není neznámou figurou stojící kdesi za kulisami, ale skutečným, živým člověkem. Novinky a jinakosti dané tu mentalitou autora, tu zase kulturou jeho země, však neznamenají žádný odklon od toho, co od Mistra známe už z dřívějška - Michalkovův úžasný vypravěčský talent a jeho důkladnost v práci s obrazy i zvuky jsou tu opět přítomny v celé parádě. O to víc pak zamrzí, že jsou pohřbeny nejzávěrečnějším ze závěrečných dějových (půl)obratů, který je někde HODNĚ jinde, než bych byl ochoten přijmout. I tak je tato Dvanáctka nepochybně jednou z velkých filmových událostí a mrzelo by mě, kdybych ji už nikdy znovu neviděl. Konečný verdikt 80%, ve vrcholně povznesené náladě pak o deset procent více. (25.12.2008)