Dvanásť

Raději žít volně v nebezpečném světě kolem, než v bezpečí klece kteréhokoliv druhu... Aneb neuvěřitelně poučný pohled na ruskou mentalitu obecně. Dovolila bych si citovat MF Dnes, respektive jejího redaktora, který v jistém článku připomíná: "Rusové jsou pro zbytek světa, především pak pro Evropu, záhadou. Objímají vás, líbají vás, dojemně plačíc na vašem rameni, aby vám v ten samý moment vrazili kudlu do zad." Rusko bylo, je a bude vždycky pro ostatní kolem neprostupné a nepochopitelné. A jak názorně dokládá i Michalkov ve svém nejnovějším filmu, ačkoli je Rus nespokojen se současným stavem věci, není schopen s ní cokoliv udělat. Ale hutné a myšlenkově mnohovrstevnaté "12" odkrývá i mnoho jiných podob současné matičky Rusi. Jednotlivé střety postav jsou dechberoucí - vyčnívá mezi nimi především taxikář, doktor z Kavkazu nebo vědec/vyléčený alkoholik. Každá z postav symbolizuje jinou životní zkušenost, jiný přístup ke světu. Všechny něco spojuje a něco dělí. A když už se nakonec dokáží shodnout na verdiktu, přichází Michalkov v pozici deux ex machina, aby nahlodal divákovo přesvědčení o zakořeněném stereotypu práva, spravedlnosti a trestu. (27.09.2008)

Ruská verzia Dvanástich rozhnevaných mužov nie je tak pôsobivá ako originálna americká verzia. Hoci prináša ruské reálie, dialógová bitka tu nie je taká účinná, dokonca niektoré kecy sú tu zbytočné. Film je predĺžený o zábery z mladosti obvineného, a tak je tá stopáž takmer neúnosná. Herci tu boli nevyrovnaní a málo výrazní v porovnaní s pôvodným spracovaním. Záver je naozaj fajn, problémom je, že málokto sa k nemu možno dostane. (20.08.2017)

„Včera jsem si ukopl palec, takže hlasuju pro nevinen.“ – „Inu što, padumajem“. Michalkov vzal původní, do podoby klenotu dokonale vybroušený příběh, rozmlátil ho na kousky, ty pak zamíchal a shrnul na jednu hromádku. Pak vzal dvanáct ruských monologů, některé geniální jiné nesmyslné, které nasypal na druhou hromádku. Pak si sedl, bral namátkou tu z jedné, tu z druhé strany, a postupně z nich slepoval film. Výsledkem je téměř tříhodinových nelogický chaos, plný typicky ruských žvástů, ze kterého se zcela náhodně a bez nějakých souvislostí či logiky, občas vynoří kousky původního příběhu. Jednotliví porotci, většinou poněkud bizarní figurky, mění hlasy zcela chaoticky a bez zjevného důvodu, vypráví historiky, které jsou v některých případech fascinující, jindy pitomé, a většinou s případem nijak nesouvisí a nemají žádnou argumentační hodnotu. Přesto na jejich základě ti lidé mění své hlasy o vině a nevině. Stejně nesmyslná mi ovšem přišla i závěrečná argumentace porotce Nikity Michalkova, který zaujal snad jen tím, že vypadal jako Sean Connery. To vše doplněno prostřihy do minulosti obviněného, které samy o sobě nejsou nijak zvlášť objevné. Pro mě jednoznačně zklamání. A to jsem se tak těšil. (21.05.2015)

Tak teda nevím jestli jsem viděl stejnej film jako ostatní, ale já viděl utahanou a rozvleklou nudnou Rusáckou kdákárnu která si bere kostru z Americké verze a dotvořuje si ji po svým tak, že přidá hodinu nesmyslných kydů o ničem. Otravný uřvaný postavy pak pronáší nesmyslný monology snaží se asi rádoby hrozně moralizovat a mění názor jak nesvéprávní chovanci ústavu pro dementní děti. Případem a fakty se zabývají minimálně nikdo tu není schopný nic vyargumentovat. První nerozhodnej porotce vlastně ani neví proč hlasuje nevinen a ostatní mění názory sami od sebe, nepodloženě, vyumělkovaně, nelogicky. Ve spojení se smrtící stopáží se z toho tak stává záležitost k nepřežití. Pokud si nechcete kazit dojem z původního filmu, tak se tomuhle raději vyhněte.40% (17.01.2016)

Ruské filmy jsem nikdy nesledoval, ale tentokráte jsem po přečtení recenze Boss321 udělal vyjímku a mé nadšení nezná hranic. Bravůrní dialogové drama, ve kterém zdánlivě zase o tolik nejde. Moc se mi líbí jak se postupem času stává z prvu zdánlivě snadného vynesení rozsudku pěkné drama, kdy každý z dvanácti porotců chvilku tahá pilku. Ústřední melodie je překrásná. Herecké výkony netřeba zmiňovat protože jsou excelentní! (18.04.2009)