Vzpoura v Kautokeinu

„Ten, kdo pije, nikdy nenajde klid v duši. Táhne ho to k pití jako mouchu na mrtvolu.“ A bylo očividné, že celý incident nezůstane jen u mrtvol poražených sobů… Z počátku jsem měl trochu obavy, jestli vůbec budu mít s kým sympatizovat, ale to se docela brzo změnilo. Sámové si mě postupně získali, a hlavně jsem začal nesnášet Ruth. Potom snad ještě víc nového opravdu slizkého pastora a jeho poskoky, kteří začali hrát hodně lstivě. Otázka spravedlnosti pak v publiku pořádně rezonuje. A přestože si je divák dobře vědom toho, co se musí stát, emocionální sounáležitost s neprávem obviněnými to nijak nesnižuje. A dovětek to jen potvrdí…Sice bylo malinko úsměvné, že všichni muži přestali pít na popud svých žen, podobné to bylo s „osvícenstvím“ mladého biskupa, ale nijak zvlášť mi to celkový zážitek nepokazilo. Vidím to na slušné 4*. „O některých věcech je těžké mluvit. Je jednodušší na ně zapomenout. Ale mlčení nám v ničem nepomůže. Musíme o tom mluvit a zkoušet to pochopit. I když to vypadá, že se život zastavil a už není naděje…“ (12.03.2023)

Vrchnosť drží ľud v nevedomosti, rafinovane podporuje jeho alkoholizmus, zdiera ho a zarába na ňom. Niekto však prekukne tieto úžernícke praktiky, presvedčí ostatných, ktorí vezmú osud do vlastných rúk a postavia sa na odpor. Je to konflikt najmä sociálny, a aj národný (nórsko-saamsky). Kautokeino-opprøret obsahuje silný a drsný príbeh z 19. storočia s presahom do súčasnosti. Je to príbeh o cti a zadosťučinení, ktorý zobrazuje boj malého národa proti nespravodlivému systému aj so svojimi vlastnými démonmi. Zostáva po ňom krv na snehu: mŕtve soby a zmarené ľudské životy. (01.07.2014)

Severské drama tak příliš vzdálené tomu co nás neustále obklopuje a tak neskutečně blízké svou opravdovostí lidského zápasu o přežití. Velmi drsné podmínky pro život, výchovu dětí a boj s nabubřelou pýchou, chamtivostí a zaslepeností v podobě zkorumpovaného pastora a obchodníků s alkoholem, muselo stát šílené množství energie a odhodlání. Já se představit, že uprostřed polární zimy jako sama žena sháním rozprchnuté stádo sobů někde po horách a vlastním tělem je chráním proti vlkům, protože mi manžela hodili do chládku za to, že urazil kněze ... nepředstavitelné. Při závěrečné vzpouře, kdy Aslak řekl "jdeme do Kautokeinu" jsem s nimi cítila jak tu bezvýchodnost nad tou donebevolající nespravedlností, tak zároveň jsem měla chuť tu hůl na ně vzít taky. Ale přátelé ... ta hudba, ta HUDBA! (29.05.2014)

Hlavní téma byla očividně nespravedlnost, která, co si budeme povídat, byla ztvárněna špičkově, ale celkově mě to zas až tolik nechytlo, takže z celkového pohledu dobrý film, ale nic přelomového. Co se mi líbilo, jak tam všichni chlastali, protože co jiného se dá v takové zmrzlé prdeli taky dělat, že jo? 75% (09.08.2017)

I pres standartni stopaz mi prisel dej filmu velmi urychleny. Nejzabavnejsi asi bylo, kdyz cela vesnice jakoby mavnutim kouzelneho proutku prestala pit. Ale kritika cirkve te doby je vystizena dobre. Divaka zaujme i prostredi, ve kterem se film odehrava. Pekna kamera, dobri herci. Presto jsem se neumel zbavit televizniho dojmu. (22.01.2020)