Nové sčítání hlasů

Zajímavé dokumentárně laděné procedurální drama o problémech s ,,průlisy" (ta scéna, kde se to řeší, je skvělá) ve volebních lístcích, které neumí sčítací stroj při strojovém sčítání volebních hlasů spolehlivě započítat...to si pak člověk říká, k čemu celá ta vědecko-technická revoluce vlastně je...a také se tu neamerický divák může dozvědět cosi o systému americké demokracie... :-) (10.11.2018)

Očekával jsem vysokou "dokumentární" kvalitu a té jsem se dočkal, ale čekal jsem že samotný film bude i do určité míry zabávný a dramatický. Nechci film moc kritizovat, protože i podle mého hodnocení je vidět, že se jedná o zdařilé dílo, bohužel se však jedná o film, která se sám stává dokumentem. Na půli cesty těmito dvěma protipóly, například film Prezidentské volby zafungoval přesně jak měl, zabýval se zhruba podobnou situací ohledně prezidentské kampaně a i když všichni víme, jak to s Palin dopadlo, tak jsem se bavil o poznání více. Oba filmy jsou televizní, oba mohli být pojaty jak jako dokument, tak jako film a u obou víme, jak jejich příběhy dopadou. Ten o prezidentských volbach ty poslední dva faktory zvládl o poznání lépe. RECOUNT jako dokument takřka bezchybný, jako filmová zábava pro nezaujatého průměrný. (12.06.2013)

„Jesus. The last great democracy…“ Pokud chcete vidět, jak artritida důchodců z Palm Beach ovlivnila neratifikování Kjótského protokolu, zneviditelnila zbraně hromadného ničení v Iráku a umožnila Usámovi a jeho partě dostat se do balíčků karet, máte pod důvtipným Roachovým vedením báječnou možnost. Málokdy se vám totiž stane, že je film zábavný a zároveň u něj chcete zvracet, jenže když se má moc předat bez tanků v ulicích, je ohýbání křehké demokracie prostřednictvím špinavých her s křišťálovými úmysly de facto nezbytností. Jediná kaňka na Recount je, že z něj až příliš stříká politické přesvědčení autorů, ale zase si říkám, mohlo být hůř.. Jen nechápu, proč to ti dva nevyřešili po staru? Když šlo o Floridu, guvernér i viceprezident si měli v mokřinách Everglades osedlat aligátory a utkat se v souboji na dlouhá dřevěná kopí bez možnosti podat na vítěze žalobu. To by byla sledovanost a těch ušetřených peněz daňových poplatníků.. No nic, dvě věci jsou jisté. Každý demokratický národ má takové politiky, jaké si zaslouží a Kim Jong-un takové problémy zcela určitě neřeší.. (27.08.2015)

Takmer čisto dokumentárne vyzerajúci film natočený s veľkou dávkou profesionality, prehľadne napísaný scenár aj pre zahraničných divákov, ktorí o situácii z roku 2000 vedeli len strohé fakty, pochádzajúce z párminútových vstupov televíznych správ. Povedzme si úprimne, keby okolo spomínaných volieb prezidenta bolo všetko v poriadku, asi by sa o tom netočili dokumenty a teraz aj seriózne hrané filmy. Čisté herecké prejavy umocňujú pravdivostnú atmosféru, kde napätie rastie každým neprepočítaným hlasom. A i keď výsledok volieb je každému známy (najmä afgánskym separatistom), tak si film svojou zaujímavosťou a kvalitou udrží diváka až do konca. A to by som ešte rád vedel, či mali vtedajší voliči a protestujúci proti prepočítaniu o prebiehajúcej situácii rovnako podrobný prehľad ako diváci tohto filmu. Pretože ak áno, to si mohli rovno kandidáti na prezidenta sadnúť do oválnej pracovne, roztočiť fľašou a milióny dolárov za prezidentské kampane by sa ušetrili. 80%. (09.12.2008)

Triezve a objektívne. Ďalší z filmov, ktorý by som ako povinný včlenil do školských osnov. O pár rokov by po konšpiračných hovadinách ani pes neštekol. Že sfalšované voľby! Obyčajný zápas "na život a na smrť". Dvaja šľachtici, každý s vlastnou armádou, tvorenou dvoranmi, veľkostatkármi, sudcami, cirkvami a v neposlednom rade dedinskými drbnami. Profesionáli, žoldnieri, radcovia aj prištipkári, čvarga na pohľadanie. Tých všetkých si treba kúpiť, udržať v chode, motivovať k stále lepším či ochotnejším výkonom. Každé štyri roky vytiahnu súperiace rody do boja, po ktorom víťaz zbiera vavríny a vládne, zatiaľ čo porazený, i keď musí vyprázdniť mnohé teritóriá, neprestáva striehnuť na každú príležitosť, ktorá mu o ďalšie štyri roky pomôže zvíťaziť. Popri občasných výpadoch lokálnejšieho charakteru hlavne mobilizuje. A potom je tu ešte prostý ľud ako divák v aréne, zapálene mávajúci palcom raz hore raz dole, lebo zase raz verí, že tentokrát ide o neho samotného. A možno ani neverí, často mu stačí, že môže svoje vlastné nenaplnené sny projektovať do z jeho pohľadu šťastnejších jedincov. Fandí im, cíti sa ako ich priaznivec dôležitejší. Rovnováha a pohodlie na pohľadanie. Tak čo vlastne chceme? Veď pekne sme si to zariadili. (29.09.2012)