Na odstrel

Konečně tu máme bez příkras natočenou investigativní novinařinu aneb dvojnásobná vražda může směřovat do mnohem vyšších sfér, než by se původně zdálo. K duhu jí jde velice žádaný scénárista Tony Gilroy (Bourneovská trilogie, Dvojí hra nebo Michael Clayton), který se svými kolegy nad palčivými otázkami neuhýbá. Kreativně strukturovaný scénář tak nabídne nakouknout do nejvyšší politiky, kde se kuchtí něco nekalého. Škoda jen, že je až příliš mnohovrstevnatý a na jeden film až přespříliš ambiciózní. Pokud bych měl něco pochválit, tak je to neustálá permanence napětí, se kterou skotský režisér Kevin Macdonald úchvatně pracuje. Velmi trefně se mu navíc do projektu podařilo zašmodrchat otázky paranoie a všeobecné nedůvěry, s kterými se četně pracovalo v letech sedmdesátých. A musí to být opět NEAMERIČAN, který rozpráší neměnnou zaoceánskou naivitu. Je sice pravda, že některé dějové linky už byly zbytečně navíc a mnohdy se i pozorný divák ztrácí v mase informací, nicméně několik drobných klopýtnutí zachraňují herci. Pět, šest hereckých hvězd různé svítivosti, z kterých vyčnívá do profese doslova zažraný Russell Crowe, staromódní novinář nedbající o svou image, který jen touží dohrabat se pravdy. Ostatně celé je to herecký koncert (jen kvarteto Crowe, Affleck, Mirren a Daniels má na svém kontě 18 hereckých nominací na Zlatý glóbus), dirigovaný režisérovým vytříbeným citem v oldschoolovém balení, možná trošililinku bržděný promarněným potencionálem. (11.09.2009)

Dobře odvedená filmařina a i když Russell Crowe je opravdu herecký bůh, tak nad tři hvězdičky se nedostanu s ním ani bez něj. Dobře poskládané osazenstvo zastiňUje hodně složitý příběh, ve kterém se ztrácím do teď. Snad ani tvůrci nevěděli, jak to doopravdy je. Rozuzlení sice nečekané, ale nikoliv velkolepé. (27.09.2009)

Strašně fajn. Chcete inteligentní politický thriller? Máte ho mít. Chcete napínavou a (téměř) akční honbu za pravdou? Je tam. Vyžadujete přidanou hodnotu, v tomto případě paradoxy současné žurnalistiky ("Velké příběhy chtějí lidé držet v ruce") Containing. Chcete vidět herecký koncert Russella Crowa? Snažil se. Je libo Helen Mirren hláškující jak o život? Královsky se pobavíte. Vrtá vám hlavou, jak dopadl PR agent z Hancocka? Jeho příběh pokračuje :-) Nebýt titulkové sekvence, bylo by to za 90% se čtyřmi, takhle si State of Play vystřílel pět hvězd... (28.05.2009)

Scénář: Tony Gilroy, Matthew Michael Carnahan, Billy Ray .. Kongresman na odstřel. __ Hýčkanější scénáře si Tony Gilroy radši točí sám, ale nijak horší politicko-thrillerové dílo to, díky silnému triu pisálků, nebylo. Propletené investigativní linie jsou ryze poctivého, oldscool ražení, kdy je sice znalejším divákům zápletka a její směřování bez výrazných rafinovaných kliček jasná a otázkou zůstává jen vyhlížení závěrečného rozhřešení. V čem je však Kevin Macdonald mnohem lepší, než třeba Gilroy, je režie. Díky němu je snímek velice dobře stravitelný, má povětšinou svižné tempo a úhledný kabát s přesným, dokreslujícím soundtrackem. Ruku v ruce s tím jdou herci, kterým bezesporu kraluje novinářský vlk Russel Crowe i s tím svým nadýchanějším účesem a břichem. 75%. ___ Buďte snobem a čtěte poctivé papírové noviny. (28.05.2009)

Moc pěkná režie a dobří herci, ale scénář jen těžko kočíruje tři roviny příběhu: thriller, politicko-žurnalistické moralizování a osobní drama. Úvod je výtečný, plný neokoukané a velmi rytmické Macdonaldovy režie, ale pak se všechno tak nějak tříští, rozmělňuje, odpařuje... čitelné nadnárodní spiknutí se snaží srovnat i se závažnějším myšlenkový podhoubím, ale je to lopotné a dost rozvláčné. Závěrečné twisty možná překvapí, ale už tak trochu chatrný dojem z předchozího vyprávění nezalátají. V závěru tak Na odstřel není ani originální thriller, ani film, který by oslovil nějakým poselstvím. Má od každého trochu a od ničeho dost. Přesto se hlavně dík režiii a hercům drží více než se ctí. [70%] (18.05.2009)