Precious

Šlo by to i líp, ale stejně to bylo docela silný kafe. Tvůrci filmu sice mohli přitlačit na pilu (nejspíš by se z toho dala vytěžit větší ''oscarovina''), ale mně se právě líbilo, že si film na nic nehrál a ukázal nám život jedné černošky bez sentimentu, bez srdcervoucích scén - prostě tak, jak to je. Musím říct, že já jsem tomu filmu věřil vše a ''líbil se mi''. Hlavně jsem si u filmu říkal, že ty problémy, co někdy řešíme my, vlastně ani problémy nejsou... Docela působivý snímek! (24.10.2010)

Hlavní sílu nese už knižní příběh sám. Nic černějšího si snad nelze představit, doslova i obrazně. Scénář vznikl podle knihy Push od autorky Sapphire, vlastním jménem Ramony Loftonové, jež svou vlastní osobnost promítla do postavy až pohádkově vstřícné a úhledné lesbické učitelky. Což trochu skřípe; druhou drobnou vadu na kráse tvoří mechanické střídání přímočarých kontrastů ponuré reality s dívčinými sny v hýřivých kulisách showbyznysu. Z pekla do nebe a zpět: rafinovanější postupy scénář nehledá a ani hledat nemusí. Bohatě mu stačí pozvolné odhalování a stupňování všech hrůz, kterými Precious prošla. Naopak režisér Lee Daniels si počíná kromobyčejně zdrženlivě; netlačí na názornost odpudivých detailů s vědomím, že čím věcněji krutou informaci sdělí, tím silnějšího účinku docílí. A hlavně se může spolehnout na hlavní představitelky, Gabourey Sidibe coby Precious a Mo’Nique v roli matky. (01.05.2020)

Postupné rozkrytí toho, co se děje v hlavě jedné negramotné černé 16leté maxitlusťošky....Univerzální příběh o tom, jak děti nemají a nebudou mít asi nikdy šanci obrany před týráním ze strany rodičů. Naštěstí se o těchto tématech už alespoň mluví, ale stále mi zůstává rozum stát, kolik perverzních chlapů nejčastěji ve vlastní rodině "przní" děti od útlého věku (zde od 3 let pod "dohledem" matky). (15.01.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Uf, bola to silnejšia skúška nervov než kdejaký horor. Keď som videla, čo robila a hlavne hovorila dennodenne Precious jej primitívna matka, bolo mi jasné, že z toho normálne, nezranené ľudské stvorenie nemohlo vzniknúť. V daných podmienkach je aj psychický stav Precious celkom pochopiteľný, ani na sekundu by mi nenapadlo začať na podobne stýranú bytosť kričať, nech sa vzchopí a postaví na nohy - v takýchto stavoch to jednoducho nefunguje, a keď sme to nezažili, nemôžeme to ani posúdiť (na margo komentára od Kiddo). A to vlastne - ako poznamenala KevSpa - režisér niektoré emočne vypäté scény utlmoval umeleckým zámerom. Lenže neviem akú rolu hrali Preciousine fantázie v knihe, spolieham sa preto na tvorcov filmu, že tam proste museli byť. (02.12.2013)