Precious

Uf, bola to silnejšia skúška nervov než kdejaký horor. Keď som videla, čo robila a hlavne hovorila dennodenne Precious jej primitívna matka, bolo mi jasné, že z toho normálne, nezranené ľudské stvorenie nemohlo vzniknúť. V daných podmienkach je aj psychický stav Precious celkom pochopiteľný, ani na sekundu by mi nenapadlo začať na podobne stýranú bytosť kričať, nech sa vzchopí a postaví na nohy - v takýchto stavoch to jednoducho nefunguje, a keď sme to nezažili, nemôžeme to ani posúdiť (na margo komentára od Kiddo). A to vlastne - ako poznamenala KevSpa - režisér niektoré emočne vypäté scény utlmoval umeleckým zámerom. Lenže neviem akú rolu hrali Preciousine fantázie v knihe, spolieham sa preto na tvorcov filmu, že tam proste museli byť. (02.12.2013)

Jmenuje se Claireece ,,Precious“ Jonesová, je jí 16, chodí na základní školu, čeká svoje 2.dítě a sní o normálním životě..... Velice zajímavě natočený příběh, na který se velice špatně dívá. Ne snad kvůli tomu, že by Claireece byla škaredá hromada černýho tuku, která si přeje, aby na ní z nebe spadlo piáno, gauč, telka nebo možná - máma. On to totiž není film. Je to skutečnost. A vede k zamyšlení. To co mě však napadá, nejsou příjemný věci. Závěrečná, až dokumentární výpověď dokládá, že zkurvený monstra nejsou jen ve sci-fi hororech, ale nejčastěji se vyskytují v normálním životě. To je síla na kterou ještě nejsem připravenej a měl jsem nutkání ,,to“ vypnout. Možná TO jen nemůžu pochopit. Ale ,,TOHLE“ pochopí asi málokdo. A tak se ptám, co mě vede k tomu dívat se na film věnovaný dětskému utrpení? Jedině snad profesní zvědavost. Sadista opravdu nejsem! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne Víte že? Film vznikl na základě jediného románu autorky Ramony Lofton, která je známá pod pseudonymem Sapphire ,,PUSH“ (09.03.2010)

Silný, až neuvěřitelně depresivní příběh ze země svobody a neomezených možností, zasazen do let osmdesátých, předveden úchvatnými výkony Mo'Nique a Gabourey Sidibe, podpořen hvězdami hudebního světa Lenny Kravitzem a Mariah Carey. Natočen Lee Danielsem, který se nebojí ukázat násilí v nechutné (ne zobrazením, ale vyvoláním pocitu odporu) formě - hod televizí, hod dítětem, znásilnění vlastním otcem a zneužití matkou.. Mohl bych pokračovat, za vše mluví vynucená přestávka na cigaretu. Film se mi (i když jsem se držel asi do tří pětin) nepodařilo přejet na jeden pokus. Vícekrát ne, děkuji. Více na etparadise. (24.02.2010)

První polovina filmu 80%, druhá 40%. Až tak markantně film začne upadávat. Už od samotného počátku jsem měl s filmem veliké problémy, protože umístění děje do prakticky jákékoliv země (včetně té naší) není žádný problém. Ano, Clareece si v životě prožila svoje, ale ta slabá režie prostě nelze přehlédnout. Film nenabídne žádné rozhřešení, nic. Nominaci na Oscary beru jen z rasových důvodů. (07.11.2010)

Není to film dle mého gusta a během jeho sledování jsem dlouho odolával, abych šel za těmi emocemi, které to ve mně chtělo vyvolat - nakonec mě ale přece jen dostal a titulní postava si získala mé sympatie - když v závěru vítězně odchází se svými dětmi, člověk jí nemůže nedržet palce, protože její kuráž je skutečně obdivuhodná. Je to film, který ví, co chce říct a jak toho dosáhnout, čehož si cením, ale přesto jsem měl pocit, že občas je toho fakt už moc - mám na mysli to, čím si musí Precious projít. Občas jsem se dokonce neubránil smíchu, protože se to podle mě přehouplo až do nechtěné směšnosti. Co mě ovšem na tom filmu dostalo bez výhrad, byla postava učitelky v hereckém ztvárnění Pauly Patton - její úchvatný zjev mě zcela okouzlil a v té roli si ji prostě nejde nezamilovat, tak moc je v ní skvělá, a tak moc je její postava skvělý člověk. Což lze však na druhou stranu brát i jako určité negativum filmu - všechny postavy mají dosti černobílé charaktery: buď jsou naprosto kladné nebo dokonale záporné, nic mezi tím. (V případě matky se to dosti změní až v drásajícím závěru, kdy jsou její motivace konečně vysvětleny). Čili, jak už jsem řekl, osobně takové filmy nevyhledávám a není to můj cup of tea, ale když už jsem se k němu dostal, dost to mnou otřáslo a budu to z hlavy dostávat dlouho. Když nic jiného, člověk si u takového filmu minimálně uvědomí, jak se má dobře - ve srovnání s tím peklem, kterého je v tom filmu svědkem, se prostě najednou většina starostí jeví strašně malicherně. (29.04.2017)