Víno roku

"Bottle Shock" postrádá svižnou a hravou režii "A Good Year", ale co se týče příběhu, nabízí příjemné a zajímavé téma stejně tak jako jeho nepochybně slavnější předchůdce. Dobrý ročník měl Ridleyho Scotta, Víno roku má Alana Rickmana, který ve své roli "britského Francouze" opět exceluje. Jednotlivé postavy jsou velmi sympaticky napsané a rovněž i tak zahrané, a když si k tomu přidáte pár opravdu překrásných záběrů z kalifornských vinic, přiměřenou dávku vtipu a celkovou uvolněnost a pohodu, máte perfektní zábavu na (ne)jeden načatý večer (nejlépe s přítelkyní a lahví dobrého vína samozřejmě). (21.11.2009)

Porovnávanie s filmom 'Sideways' vôbec nie je na mieste. Pokiaľ obidva film nesú víno, ako subjekt, od ktorého sa odráža hlavný nosný pilier príbehu, tak samotné príbehy sú diametrálne odlišné. Tento film je o niečo menej seriózny, je len takým letným vánkom, ktorý zafúka, osvieži a rýchlo odíde preč a po chvíľke naň zabudnete. Ale pokiaľ fúka, spôsobuje aspoň chvíľkové potešenie a radosť. Filmu sa dá vytknúť pár vecí. Jednou z nich je určite až príliš vlažný rozjazd, ktorý sa tak nepatrne rozbiehal, že som si ani nevšimol, že ma vlastne príbeh začal baviť. Ďalšou vecou je pomerne zbytočne rozvitý dej postavy Gustava Brambilu, ktorá nepreniesla žiadne zábavné, ani dramatické momenty. Film je inak veľmi zručne a zrozumiteľne zrežírovaný, pôsobí prirodzene a nemusel som vypiť ani debnu vína, aby som si ho užil. 80%. (18.05.2009)

Začnu tím, jaký má tento film být. Má být o víně, má být přívětivý až těžce pohodový, má vyvolat chuť otevřít si lahev (nejlépe kalifornského) vína. Tak nějak si totiž představuji, že znělo zadání nějaké kalifornské vinařské asociace, na jejímž zasedání ke třicátému výročí evropského úspěchu někdo nadhodil, že trocha propagace by bodla. Oslovení tvůrci tedy sáhli po osvědčených receptech a jali se filmovat. Tak jako je Krajina střelců udělaná pro „koníčkáře“, Víno roku je pro vinaře. Prosluněné pohledy na vinice, povalování na jazyku, vyjmenovávání vůní... Oproti (ani já se tomu srovnání nevyhnu) Bokovce to gurmánství ale nevyzní tak přirozeně (holt Giamatti) a jinak průměrný Dobrý ročník zase nepůsobil tak prkenně. Víno roku je jednoduše moc vypočítavé, rozvleklé (co třeba ta degustace u Paříže s vyjmenováváním všech přítomných??), Rickmann ve své „snejpovské“ poloze přehrává, naznačené sociální motivy jsou uměle naroubované a celkově... No dobře, je to prostě must pro milovníky vína (ostatně i já si nakonec tu lahev otevřel, uznávám) a na tři hvězdy zaokrouhluji nahoru proto, že je film podle skutečné události. (12.08.2010)

Ve všech ohledech běžný film. Jeden z mnoha. Přiznejme si, že "skutečná událost", kdy neznámé kalifornské víno porazilo na mezinárodní degustaci francouzské stálice, je příliš banální a na film nestačí. Jeho tvůrci si toho byli vědomi a většinu svých snah proto vynaložili na obšírné představení zúčastněných, vedeni správnou úvahou, že když je pointa jasná předem, musíme si mimořádně oblíbit postavy, abychom si ji s nimi mohli náležitě vychutnat. Skončilo to jen polovičním úspěchem. Film má neuvěřitelnou, pravděpodobně rekordní, HODINOVOU expozici. Ano, celou hodinu trvá, než se přestane plkat o tom, v jaké jsou všichni mizérii, a začne se něco dít. Alan Rickman jako neúspěšný obchodník s vínem, který celou tu degustaci uspořádá, je jednoznačně nejzajímavější figurou ve filmu a jediným důvodem, proč jsem už v polovině neusnul. Je škoda, že má tak málo prostoru na úkor bez výjimky nezajímavých amerických vinařů v čele s ufňukanou primadonou v podání Billa Pullmana. Nicméně po té slabší první části se to přece jen zmátoří a je pravda, že podobně jako třeba v Bobulích se na film díky prosluněným záběrům na vinice pěkně dívá. 50% (04.10.2010)

Mám rád filmy o vínu, co víc bych měl dodat? I když víno piji spíš příležitostně - tzn. velmi málo - nějakým způsobem mě dokáže nadchnout, když znalci mluví o víně a hodnotí ho. Asi je to tím, že uznávám profesionály, kteří dokáží poznat dobré jídlo, dobré pití. Z tohoto důvodu se mi velmi zamlouval film "Andělský podíl", i když whisky vůbec nepiji, anebo film "bokovka", kde víno rozhodně nehrálo pouze podružnou roli. "Víno roku" je filmem, který je o víně. Víno je zde v první řadě a přesto se o něm zase až tak moc nemluví. Je pravda, že jsem se o víně víc naučil z "Bokovky", tedy alespoň o nějakých základech. "Víno roku" má spíše představit lidskou snahu hnát se za vysněným cílem, kterým je v tomhle případě výroba toho nejlepšího možného vína. Vyrábět luxusní víno není sranda, ale vyrábět ho v Kalifornii, to je sranda ještě menší. Francouzi mají proti takovým vínům předsudky, a proto ho odmítají. Vidět je to v krásné scéně ke konci filmu. Jenže prodejce vína Steven Spurrier není Francouz, ale Brit, i když by to příjmení nemuselo potvrzovat. Ani on nemá na růžích ustláno a jeho malý krámek zrovna neoplývá zákazníky. Chce ale zkusit něco nového. Chce do Francie přivézt vína z Kalifornie a ukázat, že i tamní vína se dají pít. Setkává se s rodinou Barrettových. Mladým hipíkem Bo - Chris Pine s dlouhými vlasy - a jeho otcem Jimem, který zahodil kariéru pro sen, i když vínu zase tak dobře nerozuměl. Pomalu se blíží sklizeň a on má stáčet své víno. Právě po tomhle víně jde i Spurrier. Jenže ne vše se daří, jak má. Kromě toho, že sledujeme osudy dalších postav, dostáváme se nakonec i k tomu vínu. Mysleli jste si, že víno nemůže být hnědé? Tak se přesvědčte o tom, že to tak být může. Dobré herecké výkony, místy až v rámci karikatur, jen koření tenhle zajímavý snímek, který si zaslouží více pozornosti, než jaké se mu dostalo. Zajímavý je i tím, že příběh, který nám odkrývá, se skutečně stal. A jeho aktéři jsou stále naživu. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/wtc-yes-man-mary-max-zambezia-cerna.html (02.03.2013)