Vicky Cristina Barcelona

Allen se ani tentokrát nevyhnul morálním dilematům a řešením vztahům, jen vše tentokrát pojal trochu volněji a výsledek tak působí o mnoho svěžeji než většina jeho počinů z posledních let. Zpočátku otravný hlas vypravěče zajišťuje, že nemusíme na nic čekat a jsou nám předkládány jen důležité momenty (i když by mi nevadilo strávit u filmu více času a některé zmíněné myšlenkové pochody dvou hlavních postav si raději zažít), ale nejdůležitější je, že se celým filmem táhne pohodová atmosféra Barcelony, výborné herecké výkony a Allen bezchybně přepíná z humorného módu do dramatičtějšího. Po Bokovce druhý film, který mi přivodil chuť po víně a navodil mi tu správnou letní atmosféru i na podzim. (07.11.2008)

V životě by mě nenapadlo, že mě Allen dostane do kolen. Jeho výlet do Evropy však zcela trefně zhmotňuje omamnost letní nevázanosti, navíc se šikovně zaplétá do osidel interesantně dramatického milostného čtyřúhelníku. Spousta věcí v tomhle filmu je pravdou do puntíku a nezáleží na tom, že to všechno hrají hvězdy, za které se v Hollywoodu solí horentní sumy na dřevo a máte je spojené spíše s výjevy na plakátech mnohem dražších filmů. Takhle melancholicky rozpoložen jsem naposled odcházel z Dobrého ročníku. S přihlédnutím k Allenově předchozí rukopisné "intelektuální neurotice", která mě nikterak nezasahuje, nemám důvod dávat nižší hodnocení. (04.11.2008)

Léto, slunce, bezstarostnost, vášeň a jedna zatraceně záviděníhodná švédská trojka, to je Vicky Cristina Barcelona. Tápající postavy hledající samy sebe a konfrontace opačných archetypů jsou vystiženy přesvědčivě, a to jak díky scenáristické vyzrálosti Woodyho Allena, tak kvalitním hereckým výkonům. Spád a svěžest filmu jsou zajištěny vypravěčem, který potenciálně nudné, avšak pro příběh nepostradatelné, informace bleskurychle odříká a samotný film tak může zobrazovat jen to, co je skutečně zajímavé. Celkové vyžnění ale nakonec zůstává poněkud naivní a vlastně i povrchní. Z figurek rozestavěných na hluboké psychologické drama se vyklubala jen příjemně obyčejná partie. 7/10 (11.01.2009)

Konečně, Woody Allen je opět ve své vrcholné formě! Jako vševědoucí vypravěč a hypertrofovaný intelektuální glosátor ustupuje trochu do pozadí a jeho tvůrčí proces se začíná sbližovat s řemeslně dokonale zvládnutou filmovou řečí - Woody Allen stále více vypráví i obrazem. Netřeba asi zdůrazňovat, že si při možnosti vybrat si téměř jakýkoliv hvězdný ansámbl může takovou (mírnou) proměnu dovolit - obsadit takové výjimečné herce (to jemné předivo vztahů nastínili a sehráli skutečně dokonale) znamená poskočit o několik tvůrčích dekád dál. Vicky Cristina Barcelona tento tvůrčí přerod (zřejmý někde od období snímku Celebrity) zřejmě završuje - Woody se asi definitivně přerodil z herce/samorežiséra na skutečně originální a osobitou režisérskou hvězdu... (30.12.2008)

Vicky : Yeah, who exactly is going to make love? Juan Antonio: Hopefully, the three of us. Keď som túto vetu začul v traileri okamžite som poslal VCB k vode s tým, že Woody nám zosenilnel a ide točiť niečo matkinovsky šokujúce. Naštastie bol tento film počas jednej mojej cesty vlakom to jediné čo som mal v notebooku; inak by som prišiel o renesanciu tvorby Woodyho Allena. VCB nám predkladá ťažko uveriteľný konštrukt, často zjednodušujúci vzťahy medzi postavami. Samozrejme tento konštrukt i zjednodušovanie majú svoj zmysel a tým je predvedenie pár základných archetypov prístupu ľudí ku vzťahom a k životu ako takému. Veľmi výstižne to podala Nathalie, takže ja ju už len doplním. V živote stretnete najviac ľudí ako Vicky, upevnených na zemi a túžiacich po svojom ohni súc vo vzťahu, ktorý im nevyhovuje ba až ubíja ale nemajú odvahu sa odpútať. Potom sú tu Cristiny, vietor lietajúci zo vzťahu do vzťahu stále rozširujúc okruh vecí a ľudí, o ktorých vie že ich v živote nechce a hľadajúci to „niečo“ čo po čase opäť chcieť nebudú. Paradoxne najštastnejší budú asi oheň a voda, ktorí síce potrebujú vietor aby oheň rozdúchal a priblížil ho vode, ale aspoň vedia kto je ich chýbajúca polovica. Na týchto tézach vykonštruoval Woody jednoduchý, ale o to zaujímavejší príbeh o tom ako sa ľudia správajú vo vzťahoch a čo chcú od života. Zároveň rovnako úderne demonštruje vplyv umenia na plnosť ľudského života, Vicky umeniu síce „rozumie“ avšak nie je ten, kto ním žije, tým je práve Cristina, Juan Antonio a Maria Elena, ktorí ním aj žijú. A keďže pri pátraní po tom, čo ľudí odlišuje od zvieratiek prídeme k vyššej úrovni abstraktného myslenia (ostatné postavy VCB) a práve umenie (štyri hlavné postavy) môžme VCB chápať i ako veľmi „ľudský“ film. 9/10 (26.09.2009)