Obsahy(1)
Humorná pohádka o dvou potomcích kouzelnického rodu a nezbedné princezně... Kdyby Spytihlav (V. Rašilov) věděl, jak princezna Fialinka (M. Zimová) ve skutečnosti vypadá, vůbec by ji z pekla nevysvobozoval. Jenže když ji uviděl mezi čerty, myslel si, že je princezna v přestrojení. A teprve když ji vrátil panu králi (V. Postránecký), zjistil, že je špatně vychovaná. A tak ji Spytihlav za ženu coby odměnu vůbec nechtěl. Jenže za ženu ji nechtěl ani Lucifer (V. Vydra), když mu ji vrátili do pekla. A tak musela zasáhnout Spytihlavova kouzelná tetička (J. Molavcová) a její kouzelný proutek. Kdo mohl tušit, jak to s princeznou dopadne… (Česká televize)
(viac)Recenzie (22)
Kouzelník, kterého nepřinesl čáp, ale dva havrani, obědvá chleba s dortem. A peklo existuje proto, že ho ještě nikdo nezrušil. "Slyšela jsem, že krávy mají v sobě mléko a to se z nich dá tak nějak vyždímat." Takže jsem se radovala, že se našla nějaká pohádka s letopočtem začínajícím dvojkou, která je vtipná a navíc originální a vkusná. Bohužel mně radost zkazily scény v pekle, které naopak hýřily nevkusností a nehumorností. Ale nakonec jich bylo docela málo a pohádka skončila opět mile a originálně, čímž si u mě jakžtakž zachovala tvář a tři hvězdičky. Mimochodem, Jitka Molavcová se do pohádek hodí výborně - jako rytířka z Trychtýřovic byla nepřekonatelná, jako Bílá paní správné strašidlo a zároveň i dáma, a tady jako stočtyřicetiletá kouzelnice velice roztomilá. ()
Velmi neobvyklá a originální pohádka. Dojmů je tolik, že ani nevím, kterým začít. Především mě těší zapojení Jitky Molavcové, ta je vyložen pohádkový typ, škoda, že nehrála v pohádkách častěji i v minulosti. Ale obsazení se vůbec povedlo. Herci zvládají své role na výbornou. I ty čertovské sedly. Miroslav Vladyka se perfektně ksichtil, Tomáš Juřička taky hrál čerta kvalitně. A Václav Vydra si roli čerta zopakoval od pohádky Z pekla štěstí, jen povýšil. Čertovské holky sice vypadají jako z francouzského šantánu, ale proč ne. A v tomto případě mi ani nevadilo, že se pohádka natáčela ve studiu. Díky povedné technologii pozadí nejen za okny vypadá reálně. I les či peklo tak působí věrohodně. Škoda jen, že u studny už tolik ne, pozadí je rozmazané a docela se pohybuje - ať žije dvacáté prvé století, tohle by ve studiovkách z osmdesátých a devadesátých let nešlo. Pohádka nepostrádá humor a především moderní originalitu. A také nevšední a jistě pro mnohé i překvapivý konec. Mezi studiovými pohádkami jasný nadprůměr. ()
Humor mám rád, ale inteligentní a ne takto humpolácký. Přehrávání Jitky Molavcové a snaha o vtipnost za každou cenu připomíná spíš Kameňák pro děti než pohádku. Prostě to byl nesmysl a jedině Postránecký byl vtipný i v situacích, které byly spíš trapné a ta princezna mi velmi připomínala Žilkovou, čím byla horší, tím víc. ()
Od Jitky Molavcové bych si chtěla nechat vyprávět pohádky, i když pořád zdůrazňovala jak je šíleně nepraktická. Považuju za velmi dobrý nápad, když všechny kouzelnické atributy jaksi dosluhovaly. To bylo celkem vtipné. Nejvíce byl vtipný ten stoleček, který se sám prostíral. Václav Vydra se jako nejvrchnější pekelník moc pěkně vyžíval. Určitě by měl být do takových rolí obsazován častěji. Na hercích bylo vidět, že se všichni dobře baví. Herecké obsazení se povedlo. ()
Jedna z těch snesitelných novějších pohádek, která staví na tradici úspěšných televizních předrevolučních pohádek. Nalezneme tu spoustu příjemných vtipných scén (většina s králem V. Postráneckým a okouzlující J. Molavcovou), ale také trochu toho hereckého pachtění (všechny scény z pekla v čele s V. Vydrou). Pohádce vévodí hodně silné herecké zastoupení, které pohádku dotáhlo do solidní televizní zábavy pro děti i dospělé a hlavně hodně nečekaný, na pohádku poněkud zajímavý konec. Hudba: Miroslav Kořínek ()
Reklama