Spálené životy

Tak v duelu Arriaga vs Inarritu z toho vychází nakonec lépe Arriaga. Jeho scénáristický um se nepopře a jeden z mých nejoblíbenějších scénáristů si svůj příběh dokázal ohlídat i na režisérské židli. Doufám, že další počiny bude Inarritu točit opět se scénářem od Arriagy, protože se v Biutiful jasně potvrdilo, že ačkoliv je výborný vypravěč, stavby příběhu není jeho silná stránka. Spálené životy jsou krásný film se silným obsazením, uvěřitelnými výkony a atmosférou, která se line všemi příběhy od již zminovaného scénáristy a debutujícího režiséra. Jedinou výtku bych měl asi k hudbě. Nemyslím si, že je tohle druh filmů ,do kterých by se měl dnes již megalomanský Hans Zimmer cpát :) Santaolla je podle mě lepší volba. (28.08.2012)

2 rodiny x 3 generace = X příběhů. V moderní době (a postmoderní o to více) je stále obtížnější najít identitu svého života, už tu nejde o "divadelní" poslání“ Wilhelma Meistera, "sedlácké poslání" Jana Cimbury, ani "tuberářské poslání" Hanse Castorpa. Individuální život se skládá spíš z množiny diskrétních bodů, z nichž každý je obalený nějakým příběhem. A "hořící pláň" je místo, kde do sebe narážejí, kde spolu souloží... Při sledování filmu jsem si připomněl, že jsem nedávno viděl člověka, který vypadal velice podobně jako já před ca. třiceti lety. Chtěl jsem se ho vyptat, abych si ujasnil něco temného a tajemného z oné doby... Jak vidět: Guillermo Arriaga není jen sofistikovaný scénárista, ale i dobrý režisér. (22.06.2016)

Časový rozdíl 12 nebo 13 let není zas tak moc a tak mě dost vadilo, že se nepodařilo najít na obě hlavní postavy podobné typy herců a taky mi přišlo dost nevěrohodné, že by se dala tak hladce vypátrat máma, která zmizela těsně po porodu někde ve Spojených státech a změnila si tam identitu... Ale jinak opravdu skvělé drama, zabývající se především otázkou viny za neuvážený čin z mládí a následnou nešťastnou osudovou láskou. (01.06.2009)

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)

Arriaga je skvělý scenárista, tím to nebude. Takže evidentně není příliš dobrý režisér. To by mohlo vysvětlit, proč jsem se příliš nebavila, tedy přesněji řečeno, proč jsem se docela nudila. Za největší nešvar považuji totální splývání postav, ve filmu vystupovaly vlastně pouhé čtyři typy: fádní muž mladší, fádní muž starší, fádní žena mladší a fádní žena starší. Po první půl hodině jsem z té jednotné vizáže měla takový zmatek, že jsem začala toužit po nějakém mentálním osvěžení v podobě maďarsky dabovaných reklam. (15.02.2013)