Spálené životy

Moc zajímavý příběh o tom, čeho jsou lidi shopni, když jsou nešťastní. Někomu by se mohlo zdát, že přeskakování časových línií bude zdlouhavé, pomalé a malinko nepřehledné. Film byl ovšem bravůrně poskládán a také natočen, aspoň dle mého názoru. Co se týče hereckého výkonu, tak průměrnou Kim Basinger zastínila mladá a nadějná Jennifer Lawrence. Skvělou práci opět odvedla Charlize Theron, je to prostě paní herečka. (07.08.2009)

Prenášať neveru z rodičov na deti nie je najbežnejší druh romantiky. A ani najšťastnejší, keďže vedie do záhuby citov. Príbeh je tak veľmi depresívny, sledovať pár žien, ktoré od začiatku do konca nevedia, čo chcú. Spojenie dvoch (troch) období je celkom jednoduché, nie je to žiadny Babel, pre Charlize vybrali ozaj schopnú mladšiu verziu. Záverečné zhrnutie a precitnutie je pekné, ale nevynahradí málo výdatný zvyšok filmu. (08.01.2015)

Nezávislý americký film o jedné fatální vraždě má diskontinuální organizaci děje s dvěmi větvemi paralelního vyprávění, které tedy nejsou lineární, ale skáčou v čase do minulosti a zpět do přítomnosti, aby se následně prolnuly ve finále. Tyto postmoderní manýry nebudou vyhovovat každému, už jen proto, že není snadné se v tomto mixu orientovat a zde je navíc evidentně autorovým záměrem správně složit poslední díl této skládačky až v závěru filmu. Bez ohledu na tyto osobní preference by tento film mohl zaujmout příznivce psychologického dramatu i opravdu hodně netradiční detektivky. Produkce: 2929 Productions (29.09.2018)

Spálené životy, film, který sice vlastním, ale jestli se na něj podívám znovu, bůh ví. Přišla jsem si u toho jak nějaký detektiv. Různé časové roviny mě v počátku poněkud zmátly, ale pak jsem v podstatě za malý časový úsek odhadla další vývoj, včetně konce. Poměrně drsný zážitek, ovšem kvůli Charlize a Kim nelituji, že jsem film viděla. Tyto filmy mě znovu utvrzují v tom, že lidi by měli mezi sebou hlavně mluvit a ne si věci domýšlet, a pak dělat zoufalé činy. Ale kdyby lidé nebyli hloupí a komunikovali mezi sebou a znali pak všechny důvody pro činy druhých, asi by pak filmy o rozumných lidech byly nudné a fádní. Tady naopak těch nerozumných lidí pár bylo a film byl díky nim docela masakr. (02.12.2011)

Guillermo Arriaga měl při svém režijním debutu nastavenu laťku proklatě vysoko, ale nutno uznat, že ji překonal se ctí a splnil mnohá velká očekávání. Jeho režijní rukopis není sice tak efektní jako stylově cizelovaný rukopis letitého soudruha, režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (jejichž rozkol znamenalo Arriagovo rozpolcení do scenáristy i režiséra), v podstatě natočil rezervované komorní drama, ale po scenáristické stránce (tedy tam, kde je nejsilnější) jde skutečně o projekt mimořádný. Zpočátku jsem si říkal, že tenhle x-tý klon Magnolie už je jen jedním z mnoha, že nemůže ničím překvapit, prostě příběhy několika zprvu nijak nesouvisejících hrdinů, jejichž osudy se v určitém bodě protnou, ale pak se začalo vyjevovat, že Arriaga komponuje svůj snímek opět ryze postmoderně a rozvíjí koncept použitý již v předchozích společných filmech, především pak ve 21 gramech, tedy příběh s porušenou linearitou děje a zpřeházenými časovými rovinami, jejichž oddělení není divákovi nijak signalizováno a v němž se volně míchá několik úrovní minulého s přítomným, což se ve výsledné skládačce ukáže jako vysoce funkční tvar, zvláště je-li toto podpořeno překvapivým a originálním finále, které je ovšem, nutno dodat, ve filmech Guillerma Arriagy naprostou samozřejmostí... Vynikající herecké výkony, komorní vyznění a krásná hudba. Film plný jizev, jejichž osahávaní může být mnohdy očisťující... (21.03.2012)