Smrtiace kobylky

,,A kdo nám to dokáže? Třeba uklouzl a spadl do větráku.“ Vraždící kobylky mi nepřijdou jako dobrý nápad. U žraloků, krokodýlů a hadů je příjemné, že může divák fandit konkrétnímu tvoru, kdežto tady sužuje americké obyvatelstvo beztvarý roj kobylek, které občas postavy nazývají i sarančaty. Příběh je snůška těch nejnudnější klišé ze všech monster movies. Herci jsou průměrní, ale zrovna ne dvakrát sympatičtí, v paměti mi ale zůstali jen hlavní hrdina Colt a jeho šílený účes a jeden ze záporáků, který má namalovanou pusu rtěnkou. Prostě nuda, nuda, šeď, šeď. (26.12.2013)

Kobylky se zde dají rozdělit do dvou skupin: ultralevné z domácího PC a otřesní gumáci nejspíše z Číny. Bohulibé pokusy, jak vytvořit z býložravých sarančat masožravé, aby tato hubila škůdce kulturních plodin, se bohužel zvrhnou. Sarančata v pokusném skleníku odvedou požadovanou práci. Když se jim však podaří uniknout, za oběť jim padne vše živé, na co narazí, tedy i lidé. Nastává boj, kdy vědci i armáda s hrůzou zjišťují, že vůči všem pesticidům a jedovatým látkám vůbec jsou sarančata rezistentní. Zbývá jediná možnost... Jako u podobných filmů i zde jde spíše o úsměvné kostrbaté dobrodružství, kdy závěrečné řešení by asi nefungovalo. Sarančata opět přesně ví, koho zlikvidovat. Zatímco jiným se na skle automobilu rozmáznout jako padající lejna, jinému sklo bez problémů prorazí a sežerou ho. Kromě chatrného scénáře a mizerných hereckých výkonů, byť se zde pár dobrých herců najde, bijí do očí laciné efekty. Nejen kobylky, ale i pixelové vrtulníky či výbuchy a plameny vzbuzují trpký úsměv. Mrtvol ohlodaných na kost se ale najde dost, a tak 1,5* zaokrouhlím nahoru. (05.09.2010)

Silný a presvedčivý príbeh s minimálne dvoma veľkými posolstvami: 1. Človek si musí dávať veľký pozor pri vedeckom experimentovaní, pokiaľ môže zájsť... 2. Kým žijeme, stále máme šancu zmeniť svoj život, polepšiť sa, robiť pokánie... A čím skôr to urobíme, tým lepšie! ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. (18.03.2009)

Tenhle film je prostě stupidní na všech možných i nemožných úrovních jaké si lze ve filmu vůbec vymyslet... Na sarančata jedině v neprůstřelné vestě, helmě a s M16 v ruce... Totožnost mrtvol nezjistíme, z dokladů, mobilu, nebo snad podle SPZ auta v kterém je našli, musíjme počkat na pitvu a expertízu... Důležité informace netelefonujeme když je zjistíme, nejdřív nasedneme do auta, jedeme 200 po okrese a až budeme těsně před cílem tak telefonujeme... Ovšem na druhé straně je jako na potvoru blondýna která je zrovna teď naprosto hluchá... To je prostě těžkej maras film, po půlnoci na coolu jsme schopnej koukat na ledacos, ale tohle bylo fakt moc :D (27.09.2014)

Začneme s konfrontací s nejpovolanějším, a promrskáme si název. Svatá pravda, viď, Peytle? No, co bych ti lhal, svatý Otče, tedy, sorry, papeži, stálo to za hovno, ale reklamy ušly, ty byly jen tak skoro na pitchu. A co trikoty, smím-li být ještě tak neodbytný, Bože náš na nebesích, nejkrásnější a nejchytřejší? Chceš-li pravdu, černoprdelníku, pak ti musím odpovědět, že stály méně, než za svatou stolici, na kterou si sedne Verbitch, hned po tom, co ti urve kulyk s jezinkou tvou nablblou hlavu...při svatý prdeli, takový votázky...zlatej hitlerjugend. Uctivě děkuji za rozhoror. Film byl stejně napínavý a dokonale intelektuální, zkrátka stejně jako intérvyjů s Vaším pánem, děti. Modlete se všichni za nespatření těchto ďábelských obrázků a kdo by byť jedním očkem spatřil mikro sekvenci tohoto! , kterážto by byla kratší pikosekundy, ať okamžitě odříká dvacet peytlenášů, avšak neručím za to, že mu nepřistane kule v játrech a na místě nezcepení, sorry za vykrádačku. Nicméně, díky místním juvenilům, se asi nestane, že bych byl pochopen.... (04.09.2013)