Paríž

Průměrný film, který zobrazuje život na základě prolínání dějových linií. V poslední době se tento styl stává oblíbený u mnoha filmařů, ale jen málokdo tomu umí dodat potřebný lesk a šťávu(jedničkou je bezesporu A.G.Iňárritu). Ve výsledku tedy film o ničem, Celkem nechápu čím si získal ve Varech tolik fanoušků.Jedinou záchranou filmu je J.Binoche. (02.08.2008)

Mně se Paříž moc líbila. Ve spektáklech typu Babel a Crash, kde se osudy lidí z mnoha kontinentů osudově střetávají, dilemata života a smrti jsou na denním pořádku, vše končí na vrcholu spirály špatných rozhodnutí nezvratnou katarzí. Paříž je jako jejich skutečná, všední verze. Osudy lidí se také protínají, ať už jsou příbuzní, sousedé odnaproti, pekaři a zelináři a jejich zákazníci nebo se jenom potkají na ulici, ale je to opravdové a uvěřitelné. Všichni řeší své drobné problémy a vy jim věříte, že zrovna pro ně jsou v tu chvíli nejdůležitější na světě. Vidíte lidi nešťastné i šťastné, upravené i rozcuchané a rozespalé, takové, kteří i když jsou smrtelně nemocní, raději ušetří své blízké a nechávají si informaci pro sebe. A taky je všechny vidíte s nadějí na lepší zítřky, bez patetických proslovů a trpitelského výrazu ve tváři. A Paříž ve filmu? Má mnoho tváří. Ale to co se v ní odehrává, by se stějně tak mohlo dít kdekoliv jinde na světě. A to je poklona autorovi. P.S: Obsazení je vynikající. (09.09.2009)

Paříž Cédrica Klapische je multifunkční film a nelze ho v žádném případě zatracovat pro jeho melancholické vyznání osudové lásky. S pochopením si prohlíží jednotlivce v jejich pádech, snech, očekáváních, vzestupech i znovunalezených příchutích života. S citem se dotýká niter, rozohňuje je, škádlí, chlácholí i odhazuje. Směsice je pestrobarevná, nevyhýbá se životním outsiderům, ani přízemnosti elit. V ulicích se valí vůně života, lásek, zklamání, chtíče, radosti, trápení i smrti. Život není statista, ale ne každý ho dokáže využít ve svůj prospěch. Pozorovatelem je tanečník Pierre (zajímavý Romain Duris), paralyzovaný neblahou zprávou o možném konci vnitřního světa. Natahuje třesoucí se prsty a na chvíli se života zachytí s opravdovou vášní. Hlavní ženskou postavou je šarmantní Élise (dobrá Juliette Binoche), Pierrova starší sestra a energie zbavená sociální pracovnice. Osamělost je nejtěžší nemocí. Nejrozpolcenější postavou je Roland Verneuil (vynikající Fabrice Luchini), historik a znalec Paříže s rozdrásanou duší. Nanebevzetí ukončuje rozpad, krize středního věku má i nevhodné metody a ukojení chtíče je jen chvilkové. Výraznou postavou je Jean (zajímavý Albert Dupontel), trhovec se zeleninou a ovocem je ztracen mezi minulostí a přítomností. Rozkvétající ženský půvab je vysokoškolská studentka Laetitia (půbabná Mélanie Laurent), bezelstně ochutnávající život ze všech světových stran. Z dalších rolí: rozverná Jeanova bývalá manželka Caroline (zajímavá Julie Ferrier), Rolandův mladší bratr, úspěšný architekt a seriózní manžel Philippe Verneuil (příjemný François Cluzet), stále nespokojeně brblající provozovatelka pekařství (zajímavá Karin Viard), bezstarostný rybí trhovec Franky (Gilles Lellouche), skromná a poctivá začátečnice v pekařství Khadija (příjemná Sabrina Ouazani), atraktivní bývalá Pierrova přítelkyně Diane (šarmantní Olivia Bonamy), vstřícný a unavený psychiatr (zajímavý Maurice Bénichou), sebevědomý Laetitiin přítel Rémy (Joffrey Platel), Philippova manželka v očekávání Mélanie Verneuil (Judith El Zein), doufající africký imigrant Benoît (Kingsley Kum Abang), optimistický televizní moderátor Arthur Delamare (Xavier Robic), či elitářské paničky Victoire (půvabná Annelise Hesme) a Marjolaine (Audrey Marnay). Paříž je tepající město se spletitou sítí osudů míst a jednotlivců. Vše se vzájemně mísí i oddaluje. Vše splašeně utíká i nehybně stojí. Paříž je komplikovaný organismus, jehož orgány tvoří lidé a jejich vnitřní světy. Život v mnoha podobách, kolem dokola přelidněno a přesto každý stojí sám osamocený ve svém boji, úsilí a naději. Chybující, a přesto nezatracující. (12.09.2017)

Paříž je vynikající snímek z poslední době populární kategorie film-mozaika, originální zejména svým dramaturgickým (nikoli ovšem tematickým) pojetím. Osudy hrdinů jsou zcela nenásilně, nicméně velmi promyšleně proplétány - spíše však plynou paralelně vedle sebe, a ukazují, jak se s obdobnými životními problémy (ne)dokáží vypořádat diametrálně odlišné, ve všech (či alespoň skoro ve všech) případech však precizně psychologicky vykreslné postavy. Svět Paříže se nepodobá například světu filmu Babel, kde všechno se všem souvisí a všechny příběhy se nakonec spojí, aby tlumočily autorovo životní moudro. Paříž je film demokratický a dialogický, nenabízí univerzální recepty. K tomu pomáhá i vynikající hudební složka: Každá postava ve filmu žije svůj život v odlišném hudebním stylu - jedna pohlíží na svět jako na cool jazzovou skladbu, druhá převážně vnímá okolí jako melancholickou orchestrální symfonii. Paříž je film inteligentně vtipný, nepodbízivý, současně obecně přístupný a srozumitelný. Mně to stačí. (13.07.2008)

Jedná se o příjemný, volně plynoucí mozaikový snímek oslavující krásy Paříže. Je to milý film s opravdu dobrými hereckými výkony a stále stejně okouzlující ( mojí oblíbenkyní ) Juliette Binoche. Co sráží výsledný dojem z toho snímku ( pro mě ) je fakt, že se režisér dostatečně nesnažil proniknout více do hloubky jednotlivých příběhů ( postav). Vždy to zůstalo tak nějak na půl cesty, působilo to na mě dojmem, že režisér chtěl natočit ( což se mu taky povedlo ) spíše milý snímek , na úkor vykreslení větších problémů ( více bolesti, život. útrap ...) To mně scházelo k plnému ohodnocení tohoto jinak opravdu pěkného snímku, který mně uběhl před očima jako voda. 4*! (26.01.2009)