Paríž

Kopec postav, nejaka ta tragidramatika, troska vtipu, este menej romantiky, k tomu prostredie Pariza s jeho svetlymi aj tienistymi strankami a mame film, ktory na mna posobil dojmom, ze jednoducho nevie, co chce, aby pri nom divak citil. Okrem ustredneho dua brata so sestrou a snad este predavaca zeleniny, mi boli v podstate vsetky ostatne postavy uplne ukradnute, co je na mozaikovity film dost blbe. Pre mna teda znacne sklamanie, no ale co uz. Nie kazdy vylet za romantikou je skutocne takym, akym by mal byt :) 2,5/5* (02.05.2008)

Tento film ma zlákal najmä kvôli samotnému názvu PARIS, keďže to mesto je môjmu srdcu veľmi blízke. Keď som si prečítal stručný popis k tomu, tešil som sa ešte viacej... No po vzhliadnutí mám zmiešané pocity z toho - a skôr prevažuje bohužiaľ negatívny dojem, keďže celý film pôsobil dosť nepriehľadne, tých dejových línií bolo zbytočne veľa - niektoré dokonca nedostali ani priestor. Neviem aký mal režisér zámer, ale toto miešanie a striedanie rôznych príbehov všetko akurát tak skomplikovalo. Hlavná dejová línia o smrteľne chorom mužovi bola ale najlepšia + ešte niektoré ďalšie, ale inak bieda. Dávam 2 hviezdičky - jednu za krásne zábery Paríža a druhú za hlavný príbeh. (05.06.2013)

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herece, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!! (23.01.2010)

Kamera, střih, hudba, to vše už během prvních minut dává jasně najevo, že tohle je francouzský film. Se všemi svými klady, ale bohužel také zápory. Přes poněkud disharmonický střih je to poklidná, pro někoho možná až utahaná a nezajímavá koláž banálních osudů, které mají sdělit, že v Paříži žijí lidé, kteří všichni mají nějaké ty trable. Nejčastěji srdeční. Někteří doslova, jiní v přeneseném smyslu toho slova, což znamená že milují někoho kdo je nemiluje, jsou milování někým koho nemilují, nebo naopak nejsou milováni i když by chtěli nebo nemilují a tváří se, že nechtějí, byť v koutku srdce vlastně chtějí. A i když je to tak v každém koutu světa, tak Paříž je Paříž a tam je to vždycky něco extra. Je to chápavě lidské, pomalé, poklidné a občas až melancholické, na druhou stranu to bohužel nedrží tak pohromadě jak asi mělo. Některé postavy jsou odbyté, některé naznačené motivy se cestou ztrácejí (bohužel ty nejslibnější), místy je to poněkud křečovité, a taky uspěchané, protože na pořádné vykreslení není čas ani prostor. Některé scény a motivy jsou zcela zbytečné a postradatelné (například celá ta podivná a zdlouhavá exkurze po skladech, která je ve výsledku o ničem), jiné pro změnu nedotažené a přestože by zasloužily mnohem víc prostoru nedostanou ho, takže působí jako zahozená a promarněné šance. Přes všechny zápory ovšem nakonec lehce nadprůměrné, zejména pro milovnáky Paříže a specifik francouzské kinematografie. (17.02.2017)

Mně se Paříž moc líbila. Ve spektáklech typu Babel a Crash, kde se osudy lidí z mnoha kontinentů osudově střetávají, dilemata života a smrti jsou na denním pořádku, vše končí na vrcholu spirály špatných rozhodnutí nezvratnou katarzí. Paříž je jako jejich skutečná, všední verze. Osudy lidí se také protínají, ať už jsou příbuzní, sousedé odnaproti, pekaři a zelináři a jejich zákazníci nebo se jenom potkají na ulici, ale je to opravdové a uvěřitelné. Všichni řeší své drobné problémy a vy jim věříte, že zrovna pro ně jsou v tu chvíli nejdůležitější na světě. Vidíte lidi nešťastné i šťastné, upravené i rozcuchané a rozespalé, takové, kteří i když jsou smrtelně nemocní, raději ušetří své blízké a nechávají si informaci pro sebe. A taky je všechny vidíte s nadějí na lepší zítřky, bez patetických proslovů a trpitelského výrazu ve tváři. A Paříž ve filmu? Má mnoho tváří. Ale to co se v ní odehrává, by se stějně tak mohlo dít kdekoliv jinde na světě. A to je poklona autorovi. P.S: Obsazení je vynikající. (09.09.2009)