Chlapec v pruhovanom pyžame

Skvělé herecké výkony v dojemném příběhu o dětech ve dvou úplně odlišných situacích, ve dvou úplně odlišných světech. Konec je opravdu velmi dojemný, no děj občas v méně podstatných částech trochu selhává a příběh je vlastně velice jednoduchý. Ale jeho vyplynutí je opravdu k zamyšlení a ukázání dalších tragédií války, jakož i chování různých druhů němců. Hornerova hudba je výborná. Film, který má rozhodně smysl, a odlišuje se od ostatních právě tím podivným, leč výborným pohledem ze strany dětí. Farmiga je jako obvykle úžasná a zase hraje tu svou obvyklou roli :) (10.02.2011)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)

Prekrásny dojemný príbeh, ktorý ponúka pohľad na druhú svetovú vojnu z úplne iného uhla než z bežných vojnových filmov najmä priamo z frontu plného krvavých bojov. Režisér diváka intímnym spôsobom zoznamuje s ústrednými postavami, najmä nás zasväcuje do naivných predstáv malého chlapca o vojnovom šialenstve. Pomo tvrdí, že v podaní Polanskeho by toto mohlo byť veľkým filmom, no dovolím si tvrdiť, že Polanski natáča skôr syrové filmy a nevedel by divákovi tak komorne priblížiť zblíženie dvoch malých - čo do rasy - rozdielnych chlapcov. Okrem toho, tento film nemá prevýšiť súčasné prvotriedne vojnové trháky a ani sa o to vôbec nesnaží. Ide o nevinne úchvatný kontrast stretu brutálneho zaobchádzania s ľudskými bytosťami s detsky bezútešnými a hlúpučkými predstavami. Hornerova sugestívna hudba podfarbovala celú tú snovú atmosféru, rozprávková kamera splnila svoj účel a záverečné, ba priam bizarne morbídne vyvrcholenie ma úplne položilo. Som emocionálny človek a narozdiel od iných, ktorí sentimentálne pasáže nezaslúžene kritizujú, je hrôza druhej svetovej vojny jednou z najlepších námetov na absolútne vyžmýkanie divákovho vnútra. (20.04.2011)

Hodnocení na IMDB mě donutilo si tenhle film nějakým způsobem pořídit, ale po shlédnutí jsem byl hodně zklamán. Režisér měl smůlu s dětským obsazením. Ty děti mě vůbec nepřesvědčili a spíš než lítost nebo stotožnění s postavou jsem měl nutkání se smát, o co jim vlastně jde. Námět je to vyníkající, ale ten kámen úrazu je ve zpracování. Obzvlášť když se jedná o příběh, který se nestal a snaží se (jak již bylo mnohokrát řečeno) citově vydírat. Film je hodně zaměřen na pohled osmiletého Bruna, díky kterému dochází v podstatě ke všem zvratům a dojde vlastně nevědomky i k tomu osudovému. Mínusem taky je několik neuzavřených vedlejších příběhů na který asi nebyl dáván důraz kvůli právě již zminěnému pohledu. (24.01.2009)

Koho nenávidět nejvíce? Boha, že potrestal náckovské rodiče za jejich hříchy smrtí nevinného? Otce, který se dobrovolně účastní systematického vyhlazování, považuje to za svoji vojáckou povinnost a maskuje to fiktivními dokumenty? Matku, která se emocionálně nedokáže srovnat s těmito hrůznými činy, ale řěší to jen zbrklým útěkem před realitou místo, aby jí čelila, aby vyjádřila jasný nesouhlas, aby proti ní začala bojovat? Blonďatého nácka, který spere každého Žida, jenž je při ruce, jen proto, že se nedokáže srovnat s tím, že otec emigroval před režimem? Rodinné drama za zdí velitelského baráku koncentráku, viděné pohledem osmiletého kluka a jeho dětskou logikou, kterou glosuje všeobecně známé a děsivé skutečnosti. S těmi je divactvo dobře srozuměno a právě díky tomu vybičují tyto okamžiky emoce na maximum, i bez naturalistického zobrazování holé podstaty smrti. Konec samozřejmě vše napraví a pak nezbývá nic jiného než slzy, které kanou nejen za dva malé chlapce, ale za všechny lidské bytosti, jejichž život je (byl) tak nedůstojně a hanebně ukončen. Však já si dovolím nesouhlasit s onou křesťanskou interpretací, která je nad tím cítit, děti za hříchy svých rodičů nejsou zodpovědni a nejsou jejich nositeli. 80% (05.02.2009)