Chlapec v pruhovanom pyžame

Válečný film bez bojů. Prostředí genocidy Židů za WWII očima dětí. Tohle už v podstatě samo o sobě říká, že se jedná o příběh s realitou neslučitelný. Je to tak. Samotný závěr to jen podtrhuje, což filmu dost ubírá po emoční stránce, no i přes to jsem se při sledování hodnověrných herců. speciálně těch dětských, bavil čtyřhvězdičkově. Beru to jako takový malinký fantasy pro děcka, no kdybych měl regulérně zhodnotit reálnost celého tohoto story spolu s charaktery některých postav, tak by to byly tři hvězdy jak vyšitý. Každopádně Chlapec je mnohem lepší než Zlodějka. 75% (21.04.2014)

Hodně silný zážitek a pro mě jeden z nejlepších filmů na toto téma. O to víc film člověka zasáhne, když se to týká nevinných dětí. O holocaustu by se mělo točit více takových filmů, aby lidé nezapomínali a nic takového se už nikdy neopakovalo. Dětští herci své role zvládli dokonale a konec byl tak strašný, že to zkrátka nemůže nechat nikoho chladným... (15.05.2012)

Dětství je měřeno zvuky, pachy, a obrázky předtím, než nadejde temná hodinka rozumu …. Díky Hornerově hudbě, zajímavé kameře a režii od počátku tuším, že příběh podle novely Johna Boyne bude zajímavým filmovým zážitkem. Nazvat tento film ,,Pohledem 8letého kluka na koncentrační tábor a válku“ by nebylo přesné. Těch podnětů k zamyšlení je mnohem víc. Své k tomuto tématu mají říct i dospělí. Ovšem právě pohled dětí je velice zajímavý. Představte si, že je vám 8 let a jste svědky něčeho, co nemůžete pochopit. Na jedné straně realita, na druhé fašistická propaganda. A přece váš otec nemůže být špatný člověk! Všem nám bylo osm let. A každý měl někdy bláznivý nápad. A ne vždy to skončilo dobře. Musím napsat, že přesto, že závěr byl drama ,,jako prase“, se necítím citově vydírán. Další Schindlerův seznam? Asi ne. Ale kdo ví? Posuďte sami. Jestli nemáte strach. Bruno ho neměl! PŘÍBĚH ***** HUMOR 0 AKCE ** NAPĚTÍ ***** Co uvidíme (možná) příště? Nevím, ale doufám, že Mark Herman natočí další pěkný film. (05.02.2009)

Knihu neznaje, spojlery nezatížen a s připravenou jedovatou slinou o citovém vydírání na jazyku, jsem se směle vrhl na další filmový holocaust. A k mému překvapení bylo všechno jinak. Dětský pohled nacistova synka na ostnatý drát měl v sobě hodně zábavného, instruktážní film o prázdninovém lenošení v lágru byl vynikající a já musím ocenit autora za jeho koule, které nenechaly alibisticky usnout děj někde na cestě mezi židovskou proměnou z pevného skupenství v plynné. (03.10.2012)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)