Chlapec v pruhovanom pyžame

Prečítal som si knihu. Zistil som, že film v jej prepise príliš dobrým nie je. Vlastne skôr zlým. V rukách mi tak zostáva len gýčová variácia Princa a bedára na tému holokaust (čítaj žmýkanie sĺz), ktorú neospravedlňuje ani detský pohľad, a nevylepšuje ani kamera a vierohodné herecké výkony. Smutné a sklamané vytriezvenie. 60% (03.02.2013)

Hodně silný zážitek a pro mě jeden z nejlepších filmů na toto téma. O to víc film člověka zasáhne, když se to týká nevinných dětí. O holocaustu by se mělo točit více takových filmů, aby lidé nezapomínali a nic takového se už nikdy neopakovalo. Dětští herci své role zvládli dokonale a konec byl tak strašný, že to zkrátka nemůže nechat nikoho chladným... (15.05.2012)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)

Tak dlouho jsem to chtěla vidět, až jsem to tedy viděla. Ta snaha nebýt melodramatický jak měšťácká opereta je pozitivní, ale celkově to působí dojmem lodě v láhvi, sice to vypadá zajímavě, ale má to dvě zásadní vady, je to zbytečně složité a k ničemu. Nebudu spoilerovat, ale v závěru mě napadlo: "Prosím, my se tady dusíme." (29.06.2014)

Příklad toho, že ne každý film musí mít vysoký rozpočet. K tomu, aby film s divákem něco udělal, nebo aby v divákovi něco zůstalo ještě po jeho skončení, musíte mít pouze silný příběh. Tenhle patří mezi ty nejsilnější. Pohled naivního chlapce na život "na farmě". Přiznám se, že ten konec mě fakt dostal. Nemám, co bych k tomu víc řekl. Snad jen, že hudba byla hodně vydařená. V tomhle filmu je totiž vše naprosto vyvážené, od hereckých výkonů až právě po hudbu. Mohu jen doporučit. (01.04.2009)