Kámoš

Působilo to na mě velice zvláštně. Vlastně skoro celý film. Jako směs více žánrů, ale hlavně, jako směs, nebo lépe řečeno nápady z více filmů, ale to byl asi jenom můj subjektivní pocit. Ten mě po 84 minutách opustil a zbyla už jen vzpomínka, která se mi ještě dlouho do noci honila hlavou. Taková nenápadná, ale o to intenzivnější. Daniel, naprosto perfektní a konec ještě lepší, na ten nazapomenu nikdy. (15.07.2014)

80%?? Za čo? (18. 4. 2009) Neškodný indie film, kde sú 2 úplne odlišní ľudia, jeden chudobný, druhý bohatý, s rôznym spoločenským statusom. Namiesto riešenia reálnych problémov, sa preháňajú v autách po uliciach a riešia otázku, čo je priateľstvo? Na 80% film to je málo rozpracované a hlavne nemá to v sebe hĺbku. Je to jednohubka - chuťovka, čo zabudnete za mesiac. Vysielal kanál CINEMAX. To, čo na tomto kanále oceňujem, sú európske filmy, ktoré, na rozdiel od HBO, vysiela. Len tie filmy sú si tak podobné. Sú odtrhnuté od reality, nevyburcujú, ale naplnia krátkodobým potešením, ktoré po vyprchaní nezanechá žiadnu stopu. A to je škoda. (18.04.2009)

"Co ode mě vlastně chceš?" Také jsem si chvíli tuhle otázku kladla, která tam zazněla až téměř v závěru. Nikdo mě tady nevydíral silnými emotivními scénami, celé to působilo opravdově a nenásilně a evokovalo to pocity, mnohým tak známé. Uletět ze stereotypu všedních dnů ne nějakým bombastickým způsobem, ale například jako Hans s Karlem, jen menšími extravagancemi v autě, jejich jízdou, běháním vedle auta a nebo u Hanse doma se španělštinou a Stellou. Takové ty maličkosti, které se možná někomu už staly a nebo má nějaké podobné chuť uskutečnit. Karel na mě působil trochu chudokrevně a proto mu velmi vhodně vybrali jako "kámoše" Jurgena Vogela v roli Hanse, který byl malinko živější a trochu toho svého já přenesl obrazně na Karla a o tom to celé ve výsledku je. O pochopení a empatii ke svému příteli, protože to může být pro mnohé někdy velmi obtížná záležitost. Stella si mě získala hned na začátku, protože i ona má "svůj" hrníček, tak jako já. Nenápadný, ale o to víc lidský snímek. Kdo vlastně jsi, Sebastiane Schippere? (14.07.2014)

Byla jsem připravená na takový ten hřejivý snímek o síle přátelství a osvobozené mysli, čehož se mi nakonec vlastně i dostalo, jen v trochu jiné podobě než jsem čekala a já jsem tomu ráda. Karl s Hansem jen tak blbnou s autama a jejich nekonvenční eskapády jsou v podstatě jen nevinné vylomeniny, nic velkého, prostě malá vzpoura nespokojeného úředníčka a jeho nového kámoše. Přitom Hans není žádný rozervaný hrdina ani světem protřelý světák, jen obyčejný týpek, co si zas tak moc nepřipouští starosti a žije si podle svého, někdy je v pohodě, někdy leze na nervy, nějak tak, jak už to v životě chodívá. Abych řekla pravdu ještě víc mi byl sympatičtější umírněnější Karl a nebylo to jen hezčím vzhledem, už jen chemie mezi ním a Stellou se mi moc líbila. Tenhle film nehýří patosem, vzletnou hudbou či emocemi, o to víc je však uvěřitelnější. A to já beru. (12.07.2014)

O tom, že nemecké mimostrednoprúdové filmy sú viac ako len životaschopné som bol presvedčený už dávnejšie. Tento večer(tzv. Bruhl night) teda už nebol prekvapením ale skôr ocenením rozmanitosti jednej z najsilnejších národných kinematografií Európy súčasnosti. Veľmi zaujímavý pohľad ma "klasický" ľúbostný trojuholník sa stane iniciátorom procesu preberania sa z otupenosti všedného dušu uzurpujúceho si života v tieni vlastných túžob. Tento prerod v atmosfére ospalých ulíc ľudoprázdneho Berlína, v ktorom sa automobil stáva zhmotnením úniku k živelnosti, nevyniká film možno originálnym scenárom ale o to viac cítiť idealistickú zasnenosť dospelého dieťaťa vloženú do každého záberu. Láska je vykúpením a nemusí vždy znamenať hru s nulovým súčtom nasýtených duší. 4,5* (28.10.2007)