Obsahy(1)
Televizní záznam hry L. Stroupežnického v proslulém představení činohry Národního divadla, v mistrovském režijním ztvárnění M. Macháčka, neztrácí ani po letech nic na svém půvabu. Své herecké kvality tu prokázali Josef Somr, Luděk Munzar, Josef Kemr, Jiří Vala, Blažena Holišová, Ivan Luťanský, Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Václav Postránecký, Taťjana Medvecká a mnoho dalších... Realistické drama, v němž se boj o prvenství v obci prolíná s bojem o místo ponocného a s přerušovanými námluvami dětí dvou bohatých sedláků, je především hrou o našem národním charakteru. Současný divák tu najde i prvky detektivního pátrání, kterého se chopí švec Habršperk, aby zjistil, kdo psal paličskou ceduli neboli anonym vyhrožující žhářstvím. Může sledovat jednání na obecním zastupitelství a vykutálené radní, kteří se starají jen o své blaho a mění názory podle toho, jak se jim to hodí. Hospodské řeči, hádanice a pranice, ale i laskavost a odpuštění… O magii legendárního představení Národního divadla se zasloužila především precizní a nadčasová režie spolu s hereckými výkony, které oživují postavy každou replikou, gestem či pohybem. Dokazují, že Naši furianti mohou rezonovat v každé době, a že český divák se tu může nad lecčím, co dobře zná ze svého života, od srdce zasmát. (Česká televize)
(viac)Recenzie (42)
Režie divadelního představení se ujal Miroslav Macháček a televizní provedení zrežíroval František Filip. Co k tomu více říct. Herecká elita je opravdový vrchol a mě jen mrzí, že jsem to tenkrát neviděl na vlastní oči. Na taková představení bych chodil ve dne v noci. Naši furianti patří k nejlepším divadelním kouskům, které se u nás kdy hráli. ()
Po zhlédnutí minisérie "Tři spory - Spor dramatika Stroupežnického", jsem si uvědomila, že jsem ostuda všech ostud a Naše furianty jsem ani neviděla ani nečetla, a že mám tím pádem mezeru velikosti měsíčního kráteru v základním vzdělání. Stroupežnický prokázal dokonalý vhled do duše české vesnice a jejích obyvatel, jak to dokáže jen ten, kdo bytostně je homo bohemicus, tedy člověk český. Samozřejmě, že banální, humorné i dramatické dialogy mohou plně vyznít jen tam, kde si text podává ruku s divadelním uměním protagonistů. Zde um dramatika s umem herců kráčejí ruku v ruce, aby potěšily české srdce divákovo. Ve sporu s historií je mistr Stroupežnický po zásluze vítězem. ()
Nejsem žádný divadelní fanda (navíc, když už se vydám do divadla, tak spíš na Duškovu Vizitu nebo Činoherní klub než do Národního), a možná právě proto je pro mě Macháčkovo nastudování tím prvním, co mě napadne, když se řekne činohra Národního divadla. Všechno na téhle hře je dotažené, na první pohled všechny zúčastněné hvězdy hrají naprosto necivilně a přitom jsou postavy jako živé a jejich emoce uvěřitelné. Macháček se na hru připravoval dva roky, další rok věnoval zkoušení a investovaný čas se vyplatil. Kdo by chtěl Macháčkovy běsy v době zkoušení propátrat detailněji, pak at sáhne po knize Zápisky z blázince (1995, uspořádala Kateřina Macháčková viz také Téma Macháček, 2010). ()
Výkvět českého divadelnictví (bez jakékoli ironie) a malá česká hra na malé české téma. Hluché místo tam sice není, ale není to ani bůhvíjak vtipné, hluboké, odvážné, dosaďte si jakoukoli jinou kvalitu. Snad ještě trefné, to ano, ale stojí to, do čeho se trefuje, vůbec za takovéto bezzubé trefování? Největší nářez z celého DVD je vzpomínající živel Taťjana Medvecká v bonusech. ()
Na inscenaci jsem se podíval díky komentářům tady na csfd a hra je provedená opravdu pěkně. Zajímalo by mě, jestli publikum o sto let dříve, když byli Furianti sepsáni, bylo srdečnější, ne tak chladné a upjaté. Zdálo se mi, že hra je původně psána tak, že počítala se živějšími reakcemi diváků, které by celkový zážitek ještě pozvedly. Časté záběry do publika jsou zábavně svérázné - díky jim mi z této inscenace asi nejvíc v paměti utkví pohled na pána uprostřed, který měl v divadle brýle se zatmavenými skly. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (1)
- Premiéra se uskutečnila v Tylově divadle 13.3.1979, představení se dočkalo 161 repríz. (kosticka7)
Reklama